Září 2018

Odkud vychází "souzním"?

7. září 2018 v 14:52 | M.S. Martin |  Myšlenky R.S.
Kamarádi,

stále někde čtu a slýchám "souzním s tím a tím", "souzním, když tohle říkáš" a sám někdy toto sousloví používám..... a až nyní mě napadlo podívat se na to, kde se vlastně vynořuje ono "souzním". Odkud se bere? Jak moc je autentické a jak moc je vlastně takové obyčejné "souzním" ve skutečném sou-znění a sou-ladu s naší duší.... Mrkající

A hned na úvod musím říct (a třeba se to do konce článku změní....), že úplně nevím Smějící se Berme tedy společně následující řádky jako takovou výzvu k tomu, abychom každý sám u sebe prozkoumali, kde vlastně "souzníme"....

Na začátku se podívejme na emoce, neboť souznění vyvolává celou řadu emocí a to tedy hlavně těch kladných. Pokud někdo máte nepříjemné emoce při vašem "souzním" pak se prosím podělte třeba pod článek do komentářů Nevinný
Tudíž, když se podíváme na emoce, které to přináší, je to radost? štěstí? klid? nadšení? překvapení? Láska? Co pozorujete?

No a teď přijde zásadní část a to domněnka velkých duchovních mistrů a učitelů, psychologů a psychiatrů a to ta, že EMOCE JSOU REAKCÍ TĚLA NA TO, CO SE ODEHRÁVÁ V MYSLI....

Nechme tedy stranou, jak to můžeme zpochybnit, protože určitě můžeme, a pojďme se podívat na toto tvrzení optikou toho, že výše uvedené je pravdivé (ano i toto slovo můžeme zpochybnit, ale to se asi daleko nedostaneme Mlčící).
Když pak takovou jakoukoliv obyčejnou emoci rozpitváme, pak zjistíme, že z neurofyziologického hlediska trvá dejme tomu dvě minuty a pak tělo zase opouští, pokud se nerozhodneme si ji ponechat, tedy přehrávat si v hlavě stále dokola to, co jsme slyšeli, co nám kdo řekl, co jsme viděli prostě to, co tu emoci zase, stejně jako prve, vyvolá Mrkající

No a je to tady. Není ono "souzním" vlastně jen dalším konstruktem mysli, které právě slyší nějaké informace? Ty, které zapadají do mého světonázoru, čímž dochází k potvrzení pravdivosti mého náhledu na svět? Což následně v těle vyvolává libé pocity - radost, štěstí, překvapení, klid, všeobjímající lásku? Vždyť naše mysl jen v tu chvíli slyší řádku slov, které dotyčný nějak myslí a které si moje mysl nějak vykládá, podle toho, co už zná, jakou má zkušenost? A tím, jak pracuje, tak reaguje tělo a vyvolává emoci....?

A teď se chtě nechtě podívám na opak, tedy na "nesouzním", Jak bude fungovat tento proces?. Naše mysl se dozvídá o něčem, s čím nesouhlasí, nění to v souladu a nikde uvnitř to ne(sou)zní - jaké to vyvolává pak emoce? Kladné možná úplně ne? Pokud už známe své ego a víme jak funguje, pak snad dokážeme toho člověka přijímat, respektovat i s názorem, který není v našem souladu....

A pojďme hlouběji. Pokud známe to místo, odkud jsme schopni tyto jevy pozorovat, pak jsme v místě, odkud se vynořuje naše mysl, naše emoce a kde je naše vědomí - štěstí - láska - život. Pokud dokážeme v tomto místě být a jen pozorovat bez jakéhokoliv hodnocení, pak si všímáme toho, že se vynořují emoce různých polarit, různé intenzity, různého trvání a co k nim vede Mrkající jsme v místě, kdy dokážeme bezpodmínečně milovat jakoukoliv bytost bez ohledu na to, jestli nám říká něco, co se nám líbí nebo nás posílá kamsi. Jsme v místě, kde je úplně jedno, kdo nám co říká, neboť žijeme ve stavu trvalého štěstí (ha, takže jsou dva druhy štěstí? nebo to první nebylo štěstí? copak může být štěstí pomíjivé? Smějící se).

Pokud tedy souzníme na základě něčeho, co nám někdo tvrdí, kde souzníme? Ve vědomí? asi ne, tomu je přece jedno, kdo co říká, ne? Souzníme na úrovni mysli a to nám následně vyvolává příjemné pocity? Je to pak ale ještě skutečné souznění, které je v souladu s duší? Pokud se nedostaneme na místo, ze kterého vyvstává mysl a kam se zase zanořuje, nedokážeme tuto otázku asi dost dobře zodpovědět.
Takže: pojďme se každý do sebe ponořit a až se vynoříme, sdělme si své prožitky..... Mrkající

......je totiž konec článku a já stále nevím...... i když asi tuším, že v místě trvalého štěstí vůbec nepotřebuji potvrzení nějakých pravd a je pro mě důležité / přirozené jen pozorovat a ráchat se v oceánu přítomnosti, kde si mohu všímat všech svých souznění a nesouznění a pak je nechat plavat Mrkající