Kde je problém?

13. května 2018 v 19:28 | M.S. Martin |  Myšlenky R.S.
Kamarádi, naše ego chce, aby VŠECHNO bylo podle jeho představ. Aby VŠICHNI jednali podle jeho představ.
Ááále, ruku na srdce, kde je místo pro představy těch spoluúčinkujících, kteří se mají podílet na vytváření našeho životního díla? Kde je prostor pro vytváření jejich příběhu, když by podle našeho ega měli oni tvořit ten náš?
Je v tom našem příběhu skutečně prostor na to, že přemýšlíme, jak asi potřebují tvořit ti ostatní? A že stejně tak, jako máme potřebu, aby náš příběh byl dokonalý, mají i oni úplně tu samou představu a potřebu?
Není to tedy zase tak, že i jejich ego chce, abychom my tvořili podle jejich představ?

A teď jak z toho ven?

Jediná cesta, dle mě, je ta, že budeme plně respektovat a přijímat příběhy lidí kolem nás. RESPEKTOVAT příběh druhých je jediná cesta jak neskončit v nikdy nekončící bitvě, kde bojuje jedno ego se svou potřebou, aby vše bylo podle něj proti minimálně dalším 30 - 100 egům s tou samou potřebou.
PŘIJÍMAT druhé lidi s tím, že oni také tvoří svůj příběh tak dobře, jak jen umí, je cestou jak nenosit na svých ramenou křivdy ze stále se opakujících hádek o to, čí příběh je lepší. Je to cesta vzdání se potřeby přesvědčit někoho o své pravdě, neboť přichází uvědomění, že i druzí mají svoji neopakovatelnou pravdu a že ani jedna z těchto pravd nemůže nikdy býti PRAVDOU objektivní.

Proč máme vůbec potřebu, aby vše bylo podle nás? Proč myslíme tak moc na sebe, že chceme, aby ostatní dělali ústupky na úkor jich samých, a to jen proto, aby jsme my sami měli z toho prospěch?

Protože se nemáme rádi.

Nepřijímáme se v tuto chvíli tací, jací jsme a potřebujeme opakovaně různě malé a velké důkazy naší kvality a hodnoty. Tyto důkazy jsou nám poskytovány v okamžiku, kdy nám někdo potvrdí naší pravdu. Když někoho přesvědčíme o tom, že jsme to my, kdo má pravdu a že ten druhý, s kým jsme byli ve při, je debil. Když nám někdo řekne, že nám to sluší, protože máme oblek podle poslední módy nebo protože jsme shodili konečně ty poslední přebytečná 3 kila. Když se můžeme někomu pochlubit jakoukoliv novou věcí a dát tak najevo, že jsme "In". a tak dále a tak dále. Každý den naše ego hledá tisíce malých střípků, proč se mít rádo a vážit si samo sebe. Ego nám totiž tvrdí, že nejsme dokonalí a že máme být tací a tací, ale hlavně jiní.....do té doby si nezasloužíme vlastní lásku, ta totiž přijde až to bude tak a tak....

A když se nemáme rádi, nevážíme si sami sebe, nerespektujeme se a nevidíme vlastní dokonalost, pak nemůžeme mít rádi lidi kolem nás. Nemůžeme respektovat druhé lidi a vidět jejich dokonalost. Prostě jim nemůžeme dát to, co sami u sebe nemáme a nenacházíme.

Až teprve, když se máme rádi, začneme si sami dávat to, co opravdu potřebujeme. Pak teprve přichází pocit sebepřijetí a my jsme schopni vidět naši dokonalost a podstatu. Odchází nějaká představa o tom, že bychom měli být nějací jiní. Odchází potřeba hrát nějakou roli pro okolí, které nám má dát důkaz o tom, že za něco stojíme. A v ten samý okamžik s pocitem sebelásky přichází pocit lásky a respekt k druhým lidem.

Už nepotřebujeme být okolím ujišťováni, že máme nějakou hodnotu. Už ji totiž známe. Už vnímáme bezpodmínečnost a víme, že ať uděláme cokoliv není tu nikdo v nás, kdo by hodnotil jestli jsme to udělali dobře nebo špatně.

Mějme se rádi. Vnímejme se a dávejme si, co potřebujeme. Opečujme se a pak vyjděme do světa a rozdávejme lásku každému, koho potkáme :-)

Nevíte jak se mít rádi? Nevíte, proč se mít rádi? Vypněte mysl a rozjímejte...odpověď nemůžete minout :-)

Čusík :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama