Co jsem našel ve své mysli

12. března 2018 v 17:38 | M.S.Martin |  Myšlenky R.S.
....aneb analýza myšlenek Mrkající

Kamarádi, rád se zde s Vámi podělím o svůj zážitek z uplynulého víkendu Mrkající

Byla sobota ráno a já se rozhodl. To je myslím dobrý začátek, co?

Abych vysvětlil. Poslední dny trávím s knihou o mnichovi, který prodal své Ferari. Nechci a nebudu rozebírat, o čem se v knize píše. Mnozí jste ji četli. Vyzdvihnu jen jeden bod. Bod v knize, kde se píše o tom, že naše mysl je jako zahrada. Krásná rozkvetlá zahrada plná nejkrásnějších květin, plná vůní z nich se linoucích, hrající všemi možnými barvami. Zahrada skvoucí se květinami různých tvarů, velikostí. A je na nás, jak s touto zahradou zacházíme. Jestli pěstujeme krásně květy v ní, nebo jestli do ní chodíme vylévat kýble jedu a pustošíme ji.

Tak a já se rozhodl. Rozhodl jsem se, že svou zahradu podrobím testu a že se podívám, jak si vede ten zahradník, o němž jsem byl přesvědčený, že jeho zahrada je plná jen těch nejkrásnějších květin. Květin tak krásných, že je musí obdivovat nejeden další kolega zahradník. Že je plná tak vzácných květů, které nemá na zahrádce jen tak někdo a to už je něco! Je dokonce tak plná čarokrásných květů, že zahradník čeká na obdiv, kterého se mu překvapivě nedostává. Teda alespoň v té míře, jakou očekává Smějící se O rozčarování, smutku a zklamání se, milý čtenáři, dozvíš za malou chvilku, jen co vysvětlím, jak jsem na to šel.

Má zvědavost, jak si vedu ve své pěstitelské píli, mi nabídla vcelku jednoduchý nástroj. "Napiš si", říkám si, "všechny myšlenky, které se Ti honí hlavou. Budeš mít dobrý přehled o tom, kolik těch myšlenek je potřebných, kolika myšlenkám, které nepotřebuješ, věnuješ pozornost. Kolika krásným květům se na své zahradě věnuješ a jestli Ti tu a tam neproklouzne nějaká myšlenka, která by ti zaplevelila Tvůj dechberoucí květinový záhon, rozprostírající se, kam jen oko dohlédne."

Inu, stalo se. Zvolil jsem elektronickou formu, protože přece nebudu u sebe nosnějaký blok a tužku, když už máme ty moderní přístroje.

No, naběhal jsem se.

"Tolik rychlých startů k počítači, abych si za čerstva zapsal své myšlenkové toky, to už musí být dobré i pro zdraví", říkám si. "Takže vlastně je to i dobrý fyzický trénink." Nevinný

Tak a teď k výsledku. Nebudu chodit kolem horké kaše. Pohořel jsem. Vedl jsem si tak "špatně", jak by mě ani na chvíli před experimentem nenapadlo. Usmívající se

Ze všech těch myšlenek, které mě ten den napadly, nebyla ani jedna, kterou bych nějak potřeboval. Nebyla tam jediná, která by dala alespoň na chvíli naději, že kultivuji svoji zahradu. Sto procent myšlenek, kterým věnuji svůj čas, energii a prostor, prostě vůbec nepotřebuju. Tolik místa, které zabírají, a které mohu věnovat sám sobě a tím pádem i druhým....
Žádná z těch myšlenek nebyla v podstatě ani moje. Byly snůškou všech vzorců a názorů, které mi někdo někdy řekl. Snůškou názorů, kterým věřím, a nebo ještě lépe, chci věřit. Bez nějakých zpochybnění o těchto nabitých "pravdách".

Malá odbočka, když už píšu o tom, že ty myšlenky nejsou moje.... Vlastně se najde myšlenka, kterou bych mohl považovat za svou a to: "dnes jdeme s přáteli na večeři" - mimochodem myšlenka, která se v ten den objevila asi nejvícekrát - a pak si nemají ženy utahovat z mužů, že myslí v podstatě jen na jídlo, a že je třeba je nakrmit, jinak jsou nervózní. Smějící se

Zpět k experimentu:
často se objevoval zajímavý vzorec, o němž jsem byl přesvědčen, že ho vůbec nemám:
Někdo řekne/napíše svůj názor. Já si ho poslechnu/přečtu a už v tu chvíli vím, že je to přece blbost. Že tak to přece nemůže být. A dokola a dokola se vracím k tématu a věnuju mu pozornost a dokonce vedu fiktivní dialogy, ve kterých argumentuju, proč je to blbost. Znáte to? Smějící se Myslel jsem si, že tohle mám už za sebou, a teď se zničehonic zčistajasna ukazuje, že ne, že se to jen krásně maskuje a schovává, aby to nevyplulo okatě najevo. A ego si hned dokáže zdůvodnit, proč to tam je a proč ten dialog vedu. Prostě krása, šup tam jeden kýbl jedu do zahrady....Mrkající


Jdeme dál, koukněte, co se třeba objevuje:
.....V mysli si někdo sám pouští písničky a nehodlá je vypínat a ony si tam hrají.....
.....určitě bych měl napsat článek na blog (a být tím zajímavý...), aby se lidé dozvěděli o tom, jak těžce na sobě pracuju (aby vlastně viděli, jak to dělají blbě, když to taky nedělají) -ego, ego, ego Mrkající
...přesvědčit někoho o "pravdě" - někoho, kdo nemá s něčím praktickou zkušenost, ale nemám ji ani já, jen se mi vlastně hodí můj světonázor, zatímco ten jeho prostě nemůže platit - ego
.....měl bych o tom napsat na blog....
....v léte půjdu na houby a natrhám hořčáky, ty pak nasušíme a prášek dáme do kapslí, které koupíme v lékárně a budeme mít krásný přírodní preparát na bolest břicha a žaludeční nevolnosti - tak teď to vypadá jako krásná nesobecká myšlenka, co? Chyba lávky, kamarádi. Já totiž plánuju fotku košíku s hořčáky navrchu, abyste všichni viděli... (což někde vzadu přiznává, kdo jiný než.....EGO) Smějící se
...přichází poměrně málo myšlenek, tak to asi trávím víc času v přítomnosti. (no krásně ses pochválilo ty moje ego....)
....tchýně je zase nemocná? Jak může pořád tak ignorovat svoje tělo? To já bych teda nemohl....(jasně, akorát jsi byl před týdnem taky nemocný, co? Smějící se )
......měl bych napsat na blog.....


Asi v půlce dne se vracím ke svým poznámkám a nachází zlom. Už to není vůbec veselé (né že by dosud bylo....). Čtu si to a začíná mi být smutno. Začínají se objevovat myšlenky, že to jako není úplně dobrý (jo, ego to potřebuje onálepkovat a posoudit....). Nemám ze své zahrady radost. Navíc odbíhám od činností, kterým bych měl věnovat svou přítomnou pozornost. Odbíhám k tomu, abych psal. Najednou se proměňují priority.

Den pokračuje ve špatné náladě, které celkem snadno propadám. Potřebuji si udělat jasno a potřebuju najít toho, o kom tak často píšu. Toho pozorovatele, který je najednou někde pryč. Ten pozorovatel, který nikoho nesoudí, nikoho nehodnotí a každého přijímá. Ego ho dneska válcuje na milión procent. Je to jako zlej sen.

Ze sna procitám až druhý den dopoledne. Po vydatném spánku. Po chvílích v mysli strávených v dětství ve snaze najít odpověď na tyto vzorce. Jenže ta odpověď tam nikde v minulosti neleží. Neleží ani v budoucnosti. Kdyby to tak bylo, byl by náš život jen čekáním na to, až se něco stane a my se konečně budeme mít dobře. Ta odpověď je samozřejmě tady. Procitnutí přichází skrze přítomný okamžik. Najednou otevírám oči. Koukám po pokoji a všechno hraje krásnými barvami. Barvy jsou najednou nějaké hezčí a jakoby sytější. Najednou není nikde ani stopa po špatné náladě. Najednou můžu vstát z postele a jít s úsměvem na rtech za synem. Zničehonic.
Vysvětlení je jasné. To se vlastně jen objevil ten, kdo byl schovaný za tou velkou iluzí toho, kým jsem si myslel, že jsem. Objevilo se mé Bytí, mé skutečné Já. Ne role s nějakým jménem. Ne ta změť vzpomínek, o kterých často věřím, že jsou já a já jsem ony. Ne můj titul, ne má pracovní pozice. Ne mé tělo, ne mé emoce, ne má mysl - žádná z těchto lživých iluzí. Jen Já.

Ono na tom vlastně nic není. Mě osobně (každý to má asi jinak...) aktuálně přijde důležité, že vím, kde hledat. Od té doby, a já vím, že je to jen od včera, nevěnuji pozornost myšlenkám, které nepotřebuji - zatím mi to přijde dost přirozené, teda o mnoho přirozenější než se rýpat a pitvat v myšlenkách, které nepotřebuju. Tak nějak intuitivně tuším, že až se objeví myšlenka, která zaslouží mou pozornost, poznám to a budu se jí věnovat.

Pokládám si otázku, jestli to, co v danou chvíli řeším a chci, skutečně pochází zevnitř nebo je to jen role zvaná Martin. A ono to jde. Ono jde si udržet hřejivý pocit plynoucí z přítomného okamžiku. Ono jde být otevřený úplně novým myšlenkám a nechat je přicházet. Jde po telefonu s někým mluvit a vnímat odpovědi na jeho otázky jasněji než kdykoliv před tím. Mrkající

Tohle se mi přihodilo. Víkend byl velkým učitelem. Mé ego bylo obrovským učitelem. Mé Já je neustálým učitelem. Vše se odehrává skrze přítomný okamžik a momentálně to nevnímám jako ohranou frázi, protože teď a tady se mi daří rozlišit kdo jsem a hlavně, kdo nejsem Nevinný

Nevím, třeba to je výplod ega, které se zase maskuje. Uvidíme (uvidíme, jak dlouho se mi to vše, výše popsané, bude dařit). Ostatně napsal jsem o tom článek na Blog, což bylo jeho velkým přáním, tak se mějte krásně Mrkající



P.S. Vnímám tuto lekci jako nesmírně důležitou. Díky ní a díky mému egu jsem si mohl opravdu šáhnout hluboko. V posledních týdnech během meditací cítím, že skrze každého z nás proudí celý vesmír, který máme každý v sobě, a že každý je tvořen tou samou podstatou. Máme vše hned k dispozici a je na nás, čemu budeme věnovat pozornost. Jestliže máme uvnitř sebe celý vesmír, pak je na nás, co si z něj všechno vezmeme. Jestli všechno zdraví světa, jestli všechnu bezpodmínečnou lásku světa, nebo jestli budeme k srdci vztahovat všechny křivdy, kterých se na našich rolích dopustily role někoho jiného (ano, nemá to nic společného s námi a našim skutečným Já) - rozhodni se každý za sebe, v této krásné hře můžeš hrát, jak sám chceš Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama