Květen 2017

Uzdravujme :-)

12. května 2017 v 8:44 | M.S. |  Myšlenky R.S.
Ahooooj Usmívající se

po chvílích nečinnosti (myslím blog Smějící se) se hlásím, abych se podělil s článkem, který Vám možná může může pomoci, obzvláště pokud je kolem vás někdo, kdo se potýká s nějakým zdravotním trablem, patálií a sám si neumí pomoci.

Krátce tedy, co mě vedlo k dalšímu z mnoha poznání o tom, co vše můžeme a dokážeme. Upozorňuji, že se jedná o čistě můj prožitek, zážitek a zkušenost a že, se nejedná o žádný návod Mlčící (neb každý si musí najít cestu svou)

Jsou to asi tak dva měsíce, kdy nám onemocněl náš psí kamarád Max. Ve svých 3 a půl letech už stačil zažít mnohé a seznámil nás s mnoha nemocemi, o nichž jsme neměli ani ponětí, že existují. Vlastně mu doma důvěrně říkáme Tomáš Rosický, protože tento fotbalista (pokud nevíte) prochází celý svůj život nějakými zraněními, nemocemi a lepí se na něj taky kde co Smějící se

...no tak tedy náš psík onemocněl. Nemohl čůrat. První návštěva našeho skvělého veterináře (děkuji) a katetrizace s tím, že má v močovém měchýři písek, který se mění na kameny (o psychosomatické příčině si řekneme za chvilku). Zlepšení stavu, za dva dny stejné problémy s horším průběhem, další katetrizace, infuze, protože přestal baštit. Za dva další dny opět veterinář, katetrizace už nemohla proběhnout, protože se nedostal přes ucpanou močovou trubici do močového měchýře. Měli jsme tedy v tu chvíli doma pejska, který nemohl čůrat, plnil se mu močový měchýř, který se nemohl vyprázdnit. Byli jsme objednáni na kliniku do Hradce Králové. V den odjezdu na kliniku měl už opravdu velké bolesti, zvětšené břicho od přeplněného močového měchýře a nevypadal vůbec dobře, už téměř nemohl bolestí chodit, totálně apatický. Na klinice došlo nejprve k odebrání moči pomocí injekční stříkačky přímo z močového měchýře, což mu trochu ulevilo. Následný rozbor krve ukázal vysoké zánětlivé procesy v organismu na hranici otravy krve, ledviny překročily své hodnoty mnohonásobně a to přes hranici, kdy už většina psů nepřežije...zkrátím to....druhý den další zhoršení stavu (pod neustálým dohledem lékařů na klinice - už jsme ho nemohli mít doma), některé hodnoty překročily normu více než stokrát. Musel v dohledném čase podstoupit sérii operací s tím, že vyhlídky na přežití nejsou nijak vysoké, ale lékaři museli konat...

Nutno podotknout, že nás celá situace s manželkou velmi zasáhla, neděláme rozdíly mezi tím, jestli jde o psa, člověka, strom - všechny bytosti bereme rovnocenně, jsou všechny stejně živé, všechny prožívají, cítí, mají duši...V práci jsem si vzal dovolenou. Telefonát z kliniky nás upozornil na vysoké hodnoty a možné vyhlídky a my jsme museli doma probrat variantu, zda v případě úmrtí si pro Maxíka přijedeme a pohřbíme ho na zahradě, kterou tak miluje. Vyřešeno. V tu chvíli odchází manželka uspávat našeho synka a já se odebírám do meditačního stavu, abych navštívil našeho kamaráda na klinice.

A to je to, proč vlastně píšu tento článek. V Alfa vlnách máme krásnou možnost dělat cokoliv, vytvářet. Během chvilky jsem byl u psa a prohlédl jsem si celé jeho tělo. Viděl jsem mnoho orgánů zasažených záněty a jen málo těch, které ještě neselhávaly. Doslova se mi podařilo "vlézt" dovnitř pod kůži, což mi dávalo krásnou možnost začít pracovat. Bral jsem orgán po orgánu a přes metodu "STOP - START" začal na všech úrovních a ve všech liních času proces uzdravení (za seznámení s touto metodou děkuji osůbce z nejmilejších, studující na duchovní univerzitě HADŽIKI, která mě půl roku před tím zasvětila do toho úžasného nástroje - Moničko, děkuju Ti Mrkající). Práce s orgány Maxe zabrala něco přes hodinu v alfa vlnách. Během mé "návštěvy" u Maxe jsem zjisitl, že si vesele pobíhá mimo své fyzické tělo, tam kdesi za duhovým mostem, na louce plné sluníčka a tisíce barevných květin - takhle to tam tedy vypadá. Byl tam spokojený, vysmátý s vyplazeným jazykem se tam proháněl a snad by tam byl býval zůstal.... Jak se vyplatilo, že jsme v mládí trénovali základní pokyny. Na povel "ke mě" radostně přiběhl. Vrátil se se mnou, zavřeli jsme velké těžké kovové dveře vedoucí do této zahrady.
Práce v alfa vlnách byla u konce. Nechal jsem to na něm, dal jsem mu volbu, jestli se bude chtít vrátit k nám nebo za kovové dveře. Poděkoval jsem mu za vše, co pro nás dělal.

A teď přátelé jedeme z kopce, držte si klobouky Smějící se

Za DVĚ hodiny klesly nkteré zánětlivé procesy v těle o polovinu! Lékaři mluvili o velké regenerativní síle ledvin. Stav se začal zlepšovat. Max zvládl všechny zákroky, všechny operace (nebudu vás nudit tím, kolik jich bylo a co všechno absolvoval). 4 dny na to jsme si ho hubeného na kost brali domů, kde se natolik zlepšoval jeho psychický stav, že nám začal kvést před očima a rychle se začal vracet na svoji váhu a ke svým radostem Usmívající se

A teď několik vět na závěr:
metoda STOP - START - www.hadziki.cz (určitě mrkněte, třeba se přihlaste ke studiu Usmívající se ) Ve zkratce najdete problém, a ve spojení s vyšším já stopnete probíhající problém a vdruhé části nastartujete proces uzdravení - tuto metodu jsem použil mnohokrát na léčení syna, sebe apod. V zásadě si myslím, že je celkem jedno, jak budete pracovat, jaký si zvolíte nástroj. Každému sedne něco jiného. Jde o to, že MŮŽEME. Nezapomínejme ovšem na svobodnou vůli druhé osoby. S manželkou jsme v rozhovoru zjistili, jak moc se chováme sobecky, když my chceme, aby se Max vrátil domů, aby tu byl s námi. Ego nám podsouvalo všechny ty krásný chvíle s ním a podsouvalo nám pocity lítosti za chvíle, kdy jsme se k němu nechovali spravedlivě. Mysleli jsme více na sebe a na naše motivy, proč chceme, aby byl doma. Probrali jsme to a pak to nechali na něm, ať on se sám rozhodne. S poděkováním za vše a s vyjádřením podpory a respektu k jeho bytosti a jeho volbám.

Ego - ano, ego - mysl v procesu uzdravení hrálo svou velkou roli. V době, kdy jsem byl v Alfa vlnách se snažilo žvanit a vrátit mě do stavu Beta vln. Bylo to právě to ego, které znalo všechny lékařské výsledky a které mi našeptávalo. "o co se tady snažíš?" "co tady děláš? Nemůžeš takhle na dálku nikomu pomoc, to je kravina. Nemá šanci to zvládnout, je na tom zle, nejspíš v tuto chvíli už ani nežije"....Bylo zajímavé ho pozorovat, ale nemělo šanci Smějící se V ten den mě natolik zaplavil pocit klidu a míru a jistoty, že se Max uzdraví....jak se ukázalo, tento pocit byl ten správný. Uvědomujme si, prosím, v kolika případech se potkáváme s egem, které musí mít svou pravdu, pozorujme to bez hodnocení a přijímejme ho s vědomím, že nemusíme jednat v souladu s ním Usmívající se

Psychosomatika - děkuji krásnému člověkovi používajícím jméno Jirka. Jirka říká: Kameny vznikají na základě nějakých výtek, které řešíme a zasahují nás. Písek vycházející z ledvin, jakožto posledního párového orgánu, má velkou souvislost se vztahama. Jsme-li tedy my v páru a kontaktu s někým, kde zaznívají výtky, kterým věnujeme pozornost a vztahujeme si je k sobě, máme velkou šanci na to, aby se písek následně změnil v kameny. Takže přeneseno na naše ho psíka, který se pohybuje mezi hodně lidmi, kteří opravdu neměli a dosud nemají vyřešeny vztahové věci a jsou plní vzájemného obviňování a výtek, došlo k tomu, že vztahoval ve své čistotě všechny tyto věci na sebe. Podobně to může být u dětí, které zrcadlí okolní svět, problémy rodičů, příbuzných apod.

Blížím se ke konci, kde chci sdělit to, že máme úžasné možnosti, které často nevyužíváme, nevíme o nich. Odevzdáváme tak kompetence k řešení různých situací do rukou druhých. Často asi zybtečně Usmívající se Kromě možnosti uzdravit sebe na všech našich úrovních, můžeme pomoci s uzdravením svých dětí, domácích mazlíčků. Ale nezasahujme do jejich svobodné volby. Snažme se nadále chápat souvislosti, aby po procesu léčení nedocházelo k návratu do nemoci. Pracujme na tom, aby naše okolí bylo vyladěné. Tvořme. Máme spoustu možností a je to na nás Mrkající

Mějte se krásně Usmívající se

Jak dokončit proces sebeléčení

11. května 2017 v 12:28 | Shumavan |  Shumavan
Jak prožívat naplno emoce a dokončit proces léčení.
Život to je rovnováha. Ve všem.
Dobře víme, že aby mohl nový život vůbec vzniknout je zapotřebí, aby se spojila ženská a mužská buňka. Žít naplno znamená mít v rovnováze svou matku a svého otce. Svou racionální mužskou část i tu intuitivní ženskou. Své vnitřní dítě i dospělého. Svou vnitřní ženu a vnitřního muže. Své tělo a svou duši. Hmotné i nehmotné. Aby v mém životě nevznikala dualita, musím i já být v rovnováze a nenadřazovat příjemné nad nepříjemným, nerozlišovat dobré a zlé.
Část musím pochopit a část musím naplno prožít. Abych se vyléčila ze svých starých zranění, nestačí mít jen racionální a aktivní přístup řešení (muž). Je třeba stejně tak rovnovážně přidat i intuitivní velmi niterný přístup k prožívání emocí (žena).
Tvoje racionální část, tvůj otec, tvůj vnitřní muž chce všechno pochopit a aktivně vyřešit.Tvoje iracionální část, tvoje matka, tvá vnitřní žena to chce naplno prožít a pasivně v tomto svém prožitku zůstat tak dlouho, dokud to vnitřně cítí jako potřebné.
Proč nemůže uzdravení začít fungovat, pokud pracujete jen jedním směrem a to druhé si nedovolíte?
Protože každý extrém chce buď černou, nebo bílou a nechce rovnováhu. Každý extrém a nerovnováha těchto dvou principů uvnitř nás řeší problém, své bolesti i život podle toho, kdo tomu uvnitř velí. Jestliže má žena slabou ženu v sobě a převahu má její mužský princip, pak tomu velí její vnitřní muž a ona bude utíkat od prožitku tím, že se bude snažit svou bolest aktivně vyřešit a k tomu ovšem zapojí silnou racionalitu svého muže. Její vnitřní žena by tolik chtěla prožít všechny emoce, ale muž jí vždy po chvíli usměrní, nějak jí to racionálně obhájí a vysvětlí, nebo v okamžiku, kdy už konečně najedou emoce do prožitku, začne tato žena okamžitě tahat do hry svůj osobní příběh a začne o něm přemýšlet, čímž utne veškeré své prožívání a je opět jako na začátku u svého aktivního mužského cíle to vyřešit. Jenže ženský princip to má za úkol jen pasivně prožívat naplno a aslepoň na chvíli nemyslet. Na žádný osobní příběh, na žádnou myšlenku - jen prožívat.
Takže buď to chceme vyřešit (silný vnitřní muž) a tedy vypadnout z prožitku (slabá vnitřní žena). Nebo to chceme prožít (silnější vnitřní žena) ale nechceme to vyřešit (slabý vnitřní muž). Jamile jsi ženou s převahou mužského principu v sobě, pak ten chlap, jeho racionalita, co to chce vyřešit, začne tvrdě bojovat proti té ženě, která si to chce naplno emocionálně prožít v těle.
Ten kdo tomu uvnitř velí zvolí buď emocionální, nebo racionální obranu, sice začne s procesem léčení, ale pak uteče a nedokončí celý proces. A proto se mu to stále vrací. Stejně jako jeho osobní příběh. Chtít to vyřešit = nechtít to prožít.
Když do procesu správně naskočíš, tak se po myšlence začnou objevovat emoce např. hněvu a namísto toho, abys zůstal(a) jen pasivně a žensky v prožitku emoce, která právě po myšlence naskočila - jen a jen v emoci hněvu, kterou cítíš někde na těle třeba v oblasti žaludku, nebo na hrudi - tak k tomu přidáš něco navíc, co je čistě racionální a co tam nemá vůbec co dělat v tuto prožívací chvíli. Přidáš si k tomu osobní příběh a začneš namísto prožívání myslet!
Když jen prožíváš lásku, radost, máš u toho snad myslet? Nebo si to máš jen naplno užít a prožívat to v každé buňce těla? Když posloucháš hudbu, také u toho začneš přemýšlet? A když začneš vnímat hudbu, každý její tón a vibraci ve svém těle, co tento prožitek může přerušit? Ano! Když u poslechu začneš přemýšlet. Třeba o tom, že musíš zítra ráno vstávat brzy. Co zcela jistě přeruší tvůj plný sexuální prožitek, kdy se už naplno uvolníš, má přijít orgasmus a najednou začneš přemýšlet nad nějakou banalitou, že pokud se okamžitě nezvedneš, tak ti venku zmokne prádlo :-) A je vymalováno. Je po prožitku, než do toho zase naskočíš, tak tě to mezitím může úplně odvést úplně pryč, od jakéhokoli prožívání krásných zážitků. A přesně toto děláme neustále. Abychom mohli naplno žít, potřebujeme nejen myslet, konat, být akční, racionální, výkonní ale měli bychom být i naplno propojeni se svou vlastní duší, se svými emocemi, svou vnímavostí, s tím, na co se nedá sáhnout a přesto to existuje, jako láska. A stejně tak naopak, abychom mohli naplno prožívat náš život, nestačí být jen duchovní, pořád jen v duši, ve svých emocích a vnímání, je potřeba také umět to dokončit, udělat krok v realitě a pochopit to, co jsem právě prožil.
Takže EMOCE, aby nebyly NEMOCE, jak je prožít, když jsou skutečně hluboko, hluboko v nás a mají vliv na naše prožívání života?
Jen smutek, lítost, hněv, vina, osamělost, bezmoc.......atd. jen a pouze v těle, žádné přemýšlení, žádný osobní příběh, kde se budu litovat a budu přemýšlet o tom, jak ten příběh rozvinout, jaká jsem byla chudinka kdysi dávno, jaké to byly křivdy. Kdepak, žádná myšlenka navíc, žádný příběh. Nic. Jen poslouchám hudbu (emoci) a prožívám jí v těle, jakmile odejde z těla pocítím úlevu, uvolnění, teprve potom si můžu po prožitku dovolit i myslet a pochopit. Kdo to má obráceně a má v sobě silnou vnitřní ženu, která tomu velí a muže slabšího, tak může naopak jen emočně prožívat, plakat, utápět se v tom, ale pak chybí síla dokončit to pochopením a vyřešením jednou provždy aktivním racionálním mužským principem, který řekne dobře, je již prožito, je vyplakáno, teď už se zvedni a sleduj jen každý svůj další nový krok....
A dýchej....
Shumavan

Proces sebedotazování

11. května 2017 v 12:23 | Mooji |  Mooji
Mooji, mohl by jsi vysvětlit Sebe-dotazování? Jak má začínat?

"Začni s 'Já jsem' - což je nejpřirozenější rozpoznání a znalost. Pocit existence můžeš spontánně cítit v sobě jako 'Já jsem'. Nikdo tě to nemusí učit. Buď si vědom této jednoduché intuice aniž by jsi ji spojoval s ostatními myšlenkami. Pociťuj jen jaké to je být prostě přítomný, v tomto momentě, aniž by jsi pojímal nějaký úmysl. Nedotýkej se žádné myšlenky, že děláš něco speciálního. Udržuj vnitřní tichost. Pokud se najednou vynoří vlna myšlenek, nepanikař. Není potřeba je kontrolovat nebo potlačovat. Prostě je nech rozehrát aniž by jsi se do nich zaplétal. Pozoruj nezaujatě. Zůstaň prázdný bez úmyslu. Buď tichý.
Představ si, že stojíš na nástupišti vlakového nádraží. Vlak za vlakem přijíždějí: zastaví se , otevřou se dveře, dveře se zavřou a pokračují dál. Nemusíš nastoupit. Stejně tak můžeš pozorovat myšlenkovou aktivitu odehrávající se na plátně vědomí aniž by jsi se do ní musel zapojovat. Nezapojuj se. Myšlenky a vjemy budou sledovány samy od sebe, bez nucení. Zůstaň neutrální. Buď s vědomím, jako samo vědomí. Uvědom si jak samovolně dýcháš, bez vůle a úsilí. Pozoruj funkci smyslů, pocit vnějšího a vnitřního, jakýkoli pohyb, vše se jen samo 'děje', neplánovaně a nenuceně.

Ať už se objeví jakákoli myšlenka, pocit, hnutí či vjem, vše je tiše pozorováno, a je v tom pouze méně zaujatosti, méně vtažení. Vše se objevuje; a tvé já tím není vzrušeno. Toto vše je hladce sledováno. Dokonce i Já - pocit 'Já jsem' - je uvnitř tohoto uvědomění. Nevyvíjej více úsilí, než je zapotřebí. Jsi zde. Tím, ať již to nic nečiní nebo činí, tím, co někam směřuje aktivitu nebo je samo ovlivněno nějakou aktivitou, tím, co si je bez usilovně vědomo a přeci je nezaujato: To je tvé pravé Já (Self) Není 'za' ani 'před', není 'pod' ani 'nad' - není to zkrátka nějaký jev. Je to neumístitelné, nezrozené a bezmezné Já.
Nyní pozoruj pozorovatele: prověřuj "kdo jsem já?", ale setrvej tichý s čilou pozorností. Nesbírej žádné odpovědi či nápovědi; odpověď by byla o mohla být pouze domněnkou, ideou dalšího konceptu. Nespoutávej se do žádného konceptu. Odvrať pozornost od předmětů k pozorujícímu subjektu. Čím a kde je pozorovatel? Zůstaň tichý a neutrální. Měla by zde nyní být zvětšená síla ohniska pozorování.
A nyní znovu sleduj pocit 'Já jsem'. Co je 'Já'? Odkud vychází? Dívej se. Co jsi našel?
Nemůže to být nalezeno. Neexistuje to.

Nemůže to být nalezeno objektivně. Přesto je počitek 'Já' či jeho intuice stále přítomná. Je to ne-nalezení 'Já', fenomenálně, což jen dokazuje, že jde o ne-objektivní existenci. Při objevení 'Já' či 'Já jsem' je zjištěno, že je bez formy, je to intuice vyvěrající z, uvnitř a jako prázdnota. Bez zaměřeného sebe dotazování se 'já' jeví jako entita obsahující tělo a podmíněnou mysl. Když je nazřeno, zjistíme, že jde jen o formu myšlenky; forma 'já' je myšlenka. Bezforemné vzniká z prázdnoty jako intuitivní pocit subjektivní 'přítomnosti'.

A teď je 'Já' nazřeno jako bezforemná přítomnost, co to poznává? Vlastní to formu? Takto se dotazuj."
Mooji