Připoutání

10. května 2016 v 10:22 | R.S. |  Seriál "Co nám brání"
Krásný den milí přátelé,

rozhodl jsem se, že si tu založím takový miniseriál s názvem "co nám brání" Mrkající V něm bych si tu a tam chtěl všimnout jevů, obzvláště z vlastní zkušenosti (aby nikdo nemohl říct, že píšu o něčem, o čem nemám páru Smějící se ), které nám brání v tom, vidět svět takový, jaký skutečně je, jak přistupovat k věcem s otevřenou myslí, co nám brání v tom a tom a tak dále. Nechme se unášet tématy, které krása života přináší.

Téma číslo 1 souvisí s každodenním vnímáním drtivé většiny situací, do kterých během dne přicházíme a shrnul bych do sousloví:

Naše vlastní připoutanost k očekáváním toho, jak by něco mělo být a fungovat, nám brání poznat skutečnou krásu a jedinečnost.

Samozřejmě nemůže zůstat jen u sousloví, které nemusí být na první pohled pochopitelné. Vysvětlím nejlépe na nějakých příkladech Mrkající

Začalo nám mistrovství světa v hokeji. Ego nám velí, jakožto správným Čechům, fandit "našim" a ničit nepřítele. Pak se v záplavě euforie bít v prsa v pocitu národní hrdosti, nebo někde v koutku hospody věšet hlavu nad tím, že to zase nevyšlo, že jako národ nestojíme za nic, že to trenér měl udělat jinak a já na jeho místě bych tu medaili přivezl. Mrkající Jenže, tohle jsou všechno jen myšlenkové konstrukty, které nám nedovolí užít si krásu toho sportu naplno. Když se soustředíme jen na výkon jednoho týmu a máme celou dobu tendenci hodnotit a posuzovat, uniká nám celá podstata hry. Stejně jako v životě.

Jako hrdý český fanoušek má každý představu o tom, jak by měl tým hrát, kolik by měl dát gólů, kdy střídat, v jaké hrát sestavě. To je očekávání. K tomuto očekávání jsme navíc nějakým stupněm připoutáni (vřele doporučuju knihu Dona Miguala Ruize - 5 stupňů připoutanosti). Někdo více, někdo méně. Čím méně, tím lépe si dokážeme vychutnat hru a oprostit se od toho, jak hra nakonec dopadne Mrkající

Extrémně připoutaní jedinci si berou prohru osobně natolik, že musí jít a rozbít někomu minimálně hubu. Další připoutání nám velí hroutit se pod neúspěchem natolik, že z prohry máme špatnou náladu, s nikým nemluvíme. Když jsme připoutáni méně, prožíváme zápas jen v tu chvíli, v tu chvíli nadáváme, křičíme, radujeme se a po zápase vše odhodíme a vracíme se "do normálu". Můžeme být připoutáni tak, že hodnotíme a posuzujeme v době zápasu a víme, že to je jen hra. Můžeme nebýt připoutání vůbec a užívat si hru kohokoliv, ať už náš oblíbený tým vyhrává nebo prohrává, neboť můžeme pozorovat krásu hry od obou týmů.

Je super být k sobě maximálně upřímný a být si vědom toho, jak jsme připoutání k našim představám. V běžném životě se nám to velmi velmi hodí a to i třeba v něčem tak banálním, jako je obyčejná diskuze s kýmkoliv. Můžeme být natolik připoutáni ke svým názorům a představám, že za nimi budeme stát, i když už dávno uvnitř víme, že nemáme pravdu. Můžeme být natolik připoutáni k představám, že místo opravdové pravdy, budeme hledat jen způsob jak mít pravdu. Můžeme být tak málo připoutání ke svým představám, že v každém okamžiku můžeme přijmout to, že druhý člověk může mít pravdu a nemusíme být připoutáni vůbec a skutečně po pravdě pátrat, přemýšlet nad vším a dělat si nový pohled na svět. Tentokrát ten náš, který není tvořen okolím, ale jen námi samotnými.

V okamžiku odpoutání, když jsme si uvědomili, jak moc jsme připoutáni ke svým názorům a představám, nám nebrání už vůbec nic, abychom zpochybnili naprosto vše, co jsme se do této chvíle naučili. Jedině, když zpochybníme vše co známe, můžeme poznávat svět kolem nás takový jaký je. Už totiž nemusíme být zatíženi tím, že nám někdo tvrdil, že je to takové a takové. Že nás někdo vychovával v tom, že se má dělat to a to. Výchovou jsme připoutáváni k názorovým schématům společnosti, rodiny, blízkých. Ale jsou to jen názory. Odpoutejme se, pozorujme, co se děje, nehodnoťme to, dejme stranou všechny naše očekávání a buďme přítomni Mrkající

Ještě zpět k hokeji. Když jsme v zápase s Lotyšskem v poslední minutě vyrovnali na 3:3, byl vidět záběr na malou holčičku v Lotyšském klubku diváků. Dospělí jedinci dávali hlavy do dlaní, prohýbali se v zádech, litovali ztraceného vedení a ztracených 3 bodů za blížící se překvapivé vítězství nad favorizovanými Čechy. Ta holčička ne, v okamžiku, kdy "naši" dali gól, lotyšská holčička se začala radovat. ta jediná v tu chvíli viděla krásu hry, padl pěkný gól v pěkném dramatickém utkání, ta byla jediná bdělá a přítomná. (předpokládám však, a jsem si vědom svého očekávání, že jí pak dospělí vysvětlili, že se fandí jen Lotyšům a začali pracovat na připoutávání a výchově Nerozhodný ).

Když jsme chodili v dětství hrát fotbal, tenis, cokoliv s přáteli....radovali jsme se ze hry, i když jsme prohrávali 15:2, nikdo nebyl naštvaný, nikdo neměl představu o tom, jak to mělo dopadnou, zbyla jen čistá hra, čistá radost. Až postupem věku se učíme, jak to má být "správně".

Na hokejovém příkladu je jasně vidět, jak připoutání k očekáváním brání vidět hru, takovou, jaká je, že tam kromě toho našeho týmu je i druhý tým, že on hraje taky tu samou hru, i on předvádí pěkné akce (paralely k obyčejnému životu si, milí čtenáři, dosaď sám). V životě to máme stejné. Jsme připoutání k očekáváním, že se někdo bude chovat takhle....Jsme připoutání k očekáváním, že bychom měli dělat toto, abychom měli tamto. Jsme připoutáni k našim vlastním očekáváním, jak má fungovat parnterský vztah. Když pak v něm jsme, milujeme právě ta naše očekávání a představy a nevnímáme osobu vedle sebe....
Dokonce jsme tak připoutáni, že nás nenapadne zpochybnit, to co se učíme ve škole, v práci, co nám říká systém. Vychováváme děti, tak jak nám někdo řekl, tak jak je nám vštípeno. Trénujeme zvířata tak, jak nás někdo jiný naučí. Pomáháme lidem kolem sebe, tak jak nám někdo řekl, že se to dělá. Nepřemýšlíme o tom, nehledáme individualitu. Jsme připoutáni k očekávání, že to prostě bude fungovat, protože nám to někdo tvrdí Plačící.

Každý může vymyslet doslova stovky okamžiků během dne, kdy jedná na základě stupně připoutání k nějaké své představě. Málokdo dokáže odstoupit, uvědomit si, jak moc je připoután a málokdo to dokáže změnit. Je pro nás pohodlnější vidět svět přes filtr připoutání k očekáváním. Ale stojí za to, tento filtr zahodit a poznávat svět takový, jaký je Mrkající

Mějte se krááááásně

Ahooooj
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama