Leden 2016

Mistr Osho promlouvá

20. ledna 2016 v 10:59 | Osho |  Zajímavosti odevšad :-)
Intenzivně a s vášnivou láskou poznávejte vše, co je, ale nevláčejte s sebou představy, které vám předali druzí. Zanechte je venku. Pro člověka kráčejícího duchovní cestou je to ta největší překážka. Bůh tam je, ale vy ho nevidíte, protože jste zaslepeni koncepty, které vám dala společnost. Bůh není žid, takže máte-li židovskou představu o bohu, nikdo ho nenajdete. Povím vám krásný příběh o súfijském mystiku Fáridovi:
Jedné noci se mu zdálo, že se z milosti Alláha dostal do ráje. Byla tam překrásná výzdoba, všude svítila světla a voněly květiny - zjevně se konala nějaká oslava - a hrála hudba. Mystik se zeptal: "Copak se tu děje?"
Odpověděli mu: "Bůh má narozeniny, tak oslavujeme. Přišel jsi v pravou chvíli."
Mystik si stoupl pod strom, aby viděl, co se děje, protože po cestě kráčel dlouhý průvod. kolem jel muž na koni a mystik se zeptal: "Kdo je to?" Odpověděli mu: "Ty ho neznáš? To je přece hazrát Muhammad." Za ním kráčeli miliony lidí a mystik se zeptal: "Kdo jsou ti lidé?" Odpověděli mu:"Jsou to muslimové, Muhammadovi následovníci."
A pak se objevil Ježíš a šly za ním miliony lidí. Potom šel Kršna ve svém zlatém voze a také měl miliony následovníků. A tak to šlo dál a dál....zdálo se, že průvod nemá konce.
Pak přijel stařík na oslu a za ním už nešel nikdo. byl úplně sám. Fárid se při pohledu na něj rozesmál - stařík byl úžasný, ale neměl žádné následovníky. A proč jel na oslu? Mystik se zeptal:
"Kdo jsi, pane? Viděl jsem Muhammada, Krista, Kršnu, Mahávíru, Buddhu - ale kdo jsi ty? Vypadáš dost legračně. A nikdo za tebou nejde."
Stařík posmutněl a řekl: "Víš, já jsem bůh. A dnes mám narozeniny. Ale z některých lidí se stali muslimové, z dalších jsou křesťané, jiní jsou židé, hinduisté - a se mnou nikdo nezůstal."
"Od této chvíle už nejsem muslim. ten sen mi odhalil naprosto zásadní věc. Nechci patřit k organizovanému náboženství. Jsem prostě sám sebou. Chci být s bohem. budu ho následovat aspoň já."
Pokud máte určitou představu o bohu, nikdy ho nespatříte. vaše představa se stane překážkou. Zbavte se všech představ, jaké jste nashromáždili ve vnějším světě. teprve potom se můžete vydat na cestu do svého nitra.
Osho (z knihy "Žijte podle svého")

Jeden příběh...

18. ledna 2016 v 7:28 | Internet |  Zajímavosti odevšad :-)
Krásný příběh, vždy (ano, pamatujte, že vždy...) záleží na úhlu pohledu, kterým se díváme na věci Usmívající sea vždy (ano, opravdu vždy....) máme možnost volby Usmívající se

Bonusový šek

Jednoho slunnéhodne pospíchal Alan domů, aby pověděl své ženě o dnešní skvělé příhodě z práce. Za dobře odvedenou práci obdržel bonusový šek na 30 000 korun.
Ve spěchu a plný nedočkavosti teď ale nemůže na rozlehlém parkovišti rozpoznat svůj vůz. Jak si snaží vzpomenout, kde přesně parkoval, všimne si zoufalé ženy u chodníku, nevěnuje ji však zvýšenou pozornost. Konečně objevuje svůj vůz, otevírá dveře, rychle strká klíčky do zapalování, když v tom najednou dunivé a přesto jemné bouchání.
Pomalu a nechápavě otáčí hlavou a vidí pochmuřený obličej ženy, kterou před malou chvílí spatřil postávat u chodníku. Tentokrát ale vidí něco, čeho si předtím nevšiml. Žena svírá v náručí malé dítě, holčičku. Chvíli váhá, ale nakonec s úsměvem stahuje okénko. "S čím mohu pomoci madam?" ptá se poněkud rozvážně. "Moje holčička pomalu umírá na leukémii a každý
dolar je pro nás požehnáním." Alan šahá do kapsy pro zapomenuté drobné, ale jediné co nahmatá je bolusový šek. Chvíli si jej zamyšleně prohlíží a hlavou se mu honí myšlenky na ohromnou radost, jakou by z něj měla manželka a děti. Otřepal se, pohlédl na ženu s dítětem a podal ji šek se slovy: "Použijte to prosím pro svou dcerušku."

Když Alan přišel domů a řekl rodině, co šlechetného udělal, nikoho tím však nepotěšil. Manželka vyprskla: "To se mi snad zdá! Tys dal naše peníze cizímu člověku?" Jeho náctiletý synáček navíc prohodil, že naivnějšího člověka svět neviděl. Alana to velmi bolelo, ale jednoduše odpověděl: "Jenom jsem si myslel, že to ta žena potřebuje více než my."

O týden později za ním přispěchal syn a s naléhavostí v hlase mu ukázal novinový článek z titulní strany. Stálo tam: Žena, která obelhávala lidi v ulicích využívajíc své dcerky, byla včera zatčena… Prst zapíchl do její fotky a bez přemýšlení vykřikl: "Je to ona tati?" "Ano je", odsekl Alan nevěřícně. "Neříkal jsem ti to? Jsi blázen!", rozčiloval se na něj syn. Zatímco mladík pěnil s myšlenkami na nové kolo, které mohl mít, Alan si stále důkladněji prohlížel novinový článek. Jeho tvář postupně začínala nabývat velkého úsměvu. "Čemu se směješ?" ptá se syn nechápavě. "Vždyť Tě podvedla! Udělala si z Tebe blázna. Copak to NEVIDÍŠ?" povídá
Alan. "To je přece úžasná zpráva! To znamená, že to děvčátko neumírá!

Už jsem i na FB :-)

16. ledna 2016 v 13:00 | R.S.
Přátelé, jelikož takové ty delší články vychází spíše sporadicky, a sem tam bych rád sdílel třeba jen jednotlivé myšlenky, ať už moje, nebo mých oblíbenců, založil jsem si stránku na Facebooku, takže pokud mě tam chcete následovat, najdete mne zde:

Jak se mi zhroutil svět

14. ledna 2016 v 9:46 | R.S. |  Myšlenky R.S.
Po delším čase opět jeden článek Usmívající se

v minulých měsících jsem byl písemně téměř neaktivní. Jak k tomu došlo? Čím více se mi množila témata, o kterých bych mohl a chtěl psát, tím více ve mě sílil pocit, že to není potřeba. Vlastně tenhle pocit stále mám. Když se na něj dívám, cítím, že je místo všech slov, která během dne vyslovujeme a která jsou většinou úplně zbytečná, lepší mlčet a pozorovat Usmívající se Tímto se řídím a zjišťuji, že čím více člověk mlčí a nechává okolí mluvit, tím více je pro okolí tak nějak neuchopitelný. Úplně vidím, jak si okolí vytváří myšlenky, co se mi asi odehrává v hlavě, když nic neříkám, co si asi o nich myslím a tak dále a tak dále Smějící se (pozor, toto není má domněnka, ale zjištění a zkušenost...) Je to skutečně velmi poučné sledovat naše mysli, které si myslí, že myslí Mrkající

A teď k podstatě tohoto článku. Chci se s Vámi podělit.... Mrkající

Tak nějak za naší myslí, kde je ten pozorovatel, je to místo, kde můžeme pozorovat a vnímat svět takový, jaký skutečně je, nebo si to alespoň myslím. Došlo mi, jak zkresleně ho vnímáme a jak nic z toho, co vidíme není reálné, což nám nejenže nevadí, ale ještě máme potřebu to hodnotit, posuzovat ba co víc, dohadovat se o tom. Což je absolutně uhozené, neboť nám nedochází, že ten svět, jak ho vnímáme neexistuje, a že tak jak na něj koukáme my, na něj nekouká už nikdo jiný a že co člověk, to jiný pohled na svět, to jiná realita, to úplně jiný svět Smějící se

Pojďme se tedy na chvilku podívat, jak vypadá náš svět a naše realita a jak si ji utváříme... Když se narodíme, jsme nepopsaní a to je také ten poslední okamžik, kdy vnímáme svět skutečný, který nás obklopuje Usmívající se A pak už to jede. Přichází rodiče, kteří nám tvrdí, že tohle funguje tak a tak....támhleto je takové a takové. Přicházíme do systémových zařízení, říkejme jim školky, školy, zaměstnání a tam nám zase jiní lidé, jiné autority tvrdí, jak svět kolem nás funguje. V podstatě je nám celý život vytvářen svět kolem nás a bereme ho, že tak přesně funguje a že takhle přesně to je Usmívající se Opravdu je nám vštěpováno, že když se budeme chovat takto a takto, bude následovat to a to. Že příroda funguje takhle, že ta věc je taková a taková. Že se po nás vyžaduje to a to, že šťastní můžeme být jen, když se budeme chovat tak a tak, a že je nepřípustné dělat to a to, mluvit se má jen takhle a zrovna takováhla témata jsou nepřípustná, že v minulosti to bylo takhle, protože se o tom tak učíme, že opravdu důležité je v životě to a to.........(záměrně používám ukazovací zájmena a nic konkrétního, neboť každému je vštěpováno trochu něco jiného a každý si může dosadit....) jen málo, maličko zkoumáme pravou podstatu, jen málo až skoro vůbec zpochybňujeme tvrzení lidí a autorit kolem nás...

Nedochází nám, že to, co je nám říkáno, jsou jen a jen názory lidí kolem nás. Že se vlastně vůbec nejedná o pravdu a že to tak vůbec nemusí být, ale hlavně, že máme tu možnost tomu nevěřit a snažit se to prozkoumat sami. Sami prožít zkušenost, sami si udělat vlastní obrázek. nechat to na nás působit, pozorovat to. To, z čeho je tvořen náš svět není pravda. Uvědomme si to. Žijeme v mlžném oparu, do té doby, dokud vše, co jsme se do té doby naučili, nezpochybníme a nepodrobíme našemu kritickému uvažování.

Na začátku je totiž slovo. Toto slovo je jen symbolem, který se snaží popsat nějakou skutečnost. Více slov pohromadě tvoří názor. Názor už pochopitelně nechce být sám a tak hledá potvrzení a shodu. Když se sejde tedy více stejných/podobných názorů, stává se z nich přesvědčení. No a přesvědčení uznávané a přijímané na daném místě v daný čas se stává pravdou...Překvapený A takhle je tvořen svět každého z nás. Jen slova, názory, které přijímáme za své a následně je za své vydáváme Mrkající V okamžiku, kdy jsem pochopil, že celý můj svět je tvořen názory lidí kolem mě, názory systému, názory takzvaných autorit, médii a dalších a dalších, mi došlo, že takový svět není reálný. A sesypal se jak domeček z karet Smějící se

Tak takhle se zhroutil můj svět....

Vůbec nepochybuju o tom, že lidé kolem se snažili utvářet můj svět nejlépe, jak mohli, že to co mi říkali, nejvíce rezonovalo s tím, jak to opravdu cítili. Nicméně to pravé poznání to prostě není. Nyní jsem všechno zpochybnil. Zpochybňuju vše, co mi bylo od malinka říkáno. Vnímám, že přes zpochybnění můžu teprve poznávat skutečný svět a ukazuje se, že nejedna věc je jiná, než jak mi bylo prezentováno. Pozoruji, zpochybňuji a nehodnotím Usmívající se

Největším darem v této souvislosti bylo to, že můžu zpochybnit vlastní myšlenkový systém, který, jak už vlastně víme, není vůbec můj. Je fajn vidět, že myšlenky, které vlastně netvoříme a jen si je uvědomujeme, vůbec nejsou naše a že jim nemusíme věřit. Je neskutečná svoboda uvědomit si, že nemusíte věřit vlastním myšlenkám. Můžu je prozkoumat, můžu si je prohlédnout a pak je můžu nechat jít. Nebo ne. Mnoho lidí se za své myšlenky stydí. S tímhle poznáním to vlastně není možné...Mrkající

Je skvělé si uvědomit, ža takhle je tvořena realita a svět nejen náš, ale i svět našich druhých já, tedy lidí, se kterými se potkáváme. Ani oni nemají vlastní myšlenky a jen vybírají z myšlenek, které jsou jim od mládí a dětství vštěpovány. Je pak o mnoho snažší si uvědomit, že když Vám říkají něco nehezkého, co se vám nelíbí, tak se vás to, i z výše uvedených důvodů, netýká. Je pak daleko snazší jim jejich jednání odpustit a nenosit si s sebou tíhu naštvání, touhu po pomstě a myšlenek, proč se tak stalo a jak se s tím vypořádat Usmívající se

A takhle se zhroutil můj svět. Takhle nyní žiju. Usmívající se Cyril Hörschl, český to psycholog tvrdí, že k tomu, aby člověk změnil na nějakou věc svůj názor, potřebuje desetkrát více informací než potřeboval k tomu, aby si původní názor osvojil. Pod tíhou tohoto čísla je myslím jasné, jak nesmyslné je bojovat s názory druhých lidí. A i kdybychom si tisíckrát mysleli, že máme pravdu, vězme a uvědomme si, že je to pouze náš názor, stejně jako má i druhý sůvj názor. Žijme tedy raději v míru, snažme se pochopit lidi kolem sebe a odpusťme jim.
Odpuštění totiž znamená to, že právě my si už nechceme nést dále nějakou zášť vůči někomu vlastně jen proto, že má jiný názor (který navíc ani není jeho....). Odpuštění není slabost, odpuštění je nekonečná svoboda a nekonečná možnost. Pak můžeme pod tím vším pocítit tu bezpodmínečnou lásku, protože pak teprve vidíme, že za všemi těmi názory a činy, které prezentuje ten druhý člověk naproti nám, je vlastně zase jen a jen ta dokonalá lidská bytost, která není o nic lepší a o nic horší než jsme právě my sami. Pochopme její programy, na jejichž základě jedná, stejně tak, jako to děláme my.

Odpusťme a buďme Usmívající se Zkoumejme svět a jeho krásu, takové, jaké opravdu jsou. Mluvme se svířaty, mluvme s rostlinami, mluvme se stromy a kameny. A hlavně se učme Usmívající se

Pojďme světem s tím, že ničí názory nikdy nemohou být objektivní pravdou (a už vůbec né ty naše Smějící se ). Objektivní pravda totiž nepotřebuje, aby na ni někdo věřil a prostě jen je Usmívající se Zpochybněme tedy vše, co známe a podrobme to skutečnému poznání Nevinný

Ahoooooooj Mrkající