Září 2015

Manipulátoři

23. září 2015 v 8:53 | R.S. |  Zajímavosti odevšad :-)
Přátelé, kamarádi Mrkající

pří čtení knihy od pana doktora Hnízdila "Mým marodům. Jak vyrobit pacienta." jsem se královsky bavil, na tomto místě ji vřele doporučuji Nevinný. Nicméně rád bych se zastavil nad jednou kapitolkou a to ohledně manipulace. Myslím, že nyní je krásně vidět a je zřejmé, jak jsme lehce manipulovatelní, sami často manipulujeme s cílem dosáhnout nějakého prospěchu a nehledáme pravdu, pouze hledáme způsob jak pravdu mít....Šlápnul vedle

Právě pan Hnízdil upozorňuje ve své knize na manipuátory, konkrétně na vysoké politiky a manažery, kteří s námi manipulují. Na mnoha místech v knize se můžeme dočíst o výzkumech, jejichž výsledky hovoří o tom, že v čelech států a ve vysokých funkcích politických a manažerských je daleko větší počet psychopatů, než ve věznicích. A je zřejmé, že tito lidé se snaží námi manipulovat s jedním jediným cílem a to s cílem svého vlastního prospěchu, hmotného zabezpečení a tak dále a tak dále, však to všichni znají Nerozhodný

...no a právě v kapitolce knihy nazvané "test prezidentského kandidáta" zmiňuje pan doktor test francouzské psycholožky Isabelle Nazare Aga. Mě při čtení tohoto testu napadlo, že hned ve svém okolí (nemusím jít do nějakých vysokých politických funkcí...stačí širší okolí) se můžu potkat s lidmi, kteří svým okolím manipulují. No mrkněte sami a zkuste si to napasovat na jednotlivé členy vlády, prezidenty minulé, současné, na své nadřízené, na členy rodiny Úžasný

přikládám originál článku z lidových novin ze 7. února 2008.....dosaďte si nadále kohokoliv chcete...
....otestujte ho sami prostřednictvím modifikovaného testu francouzské psycholožky Isabelle NazareAga, autorky knihy Nenechte sebou manipulovat. Aneb jak rozpoznat manipulaci a jak se jí bránit. Za každou shodu s následujícími dvaceti příklady chování přičtěte na vrub kandidáta jeden bod.
(1) Dává okázale najevo svoje znalosti, rád ohromuje množstvím publikací, sečtělostí, citacemi a odkazy. Sází na nedostatečné znalosti druhých, snaží se vzbudit dojem, že "má navrch".

(2) Je sebestředný. Obklopuje se výlučně lidmi nejistými a bezmezně oddanými. Přestože tvrdí pravý opak, názory ostatních jej nezajímají, jejich práva, potřeby a problémy nevnímá.

(3) Jeho osobní integrita a růst jsou nerozlučně spojené s ponižováním ostatních. Pokud o někom hovoří, pak ironicky, s despektem. Je jako topící se člověk, jenž strhává pod vodu svého zachránce. Jeho vztahy připomínají nepřetržitý boj. Nemá téměř žádné skutečné přátele.

(4) Dokáže u druhých vyvolat pocit viny i za sebemenší pochybení. Používá přitom zdánlivě logické argumenty a morální zásady, jimiž se účelově ohání. Sám pocit viny nezná. Je bezchybný.

(5) Zdvořilosti, ohleduplnosti a slušnosti druhých využívá k dosažení vlastních cílů. Snaží se zmocnit toho, co nemůže mít: jejich dobrých vlastností, nadání a úspěchů. Zodpovědný a korektní člověk se snadno stává jeho kořistí.

(6) Nepřetržitě kritizuje. Nikdo si nemůže být jistý, že unikne jeho útokům. Dokonalost neexistuje a on je od toho, aby na to druhé upozorňoval. Terčem kritiky se mohou stát i malichernosti, které s jeho odborností nijak nesouvisejí.

(7) Pokud nevycházejí jeho plány, zbavuje se odpovědnosti, svaluje vinu na druhé. Prohlašuje, že se stal obětí spiknutí neschopných, omezených a líných.

(8) Pokud má udělat nějaké jasné a jemu nepříjemné rozhodnutí, neučiní tak otevřeně. Raději se stáhne do pozadí, aby se za čas mohl stát jeho hlasitým kritikem.

(9) V případě úspěchu nezapomene zdůraznit, že na něm má zásluhu především on. Pochvala a povzbuzení spolupracovníků jsou mu cizí.

(10) Trvá na okamžitých odpovědích na svoje otázky. Druhým dává neustále najevo, že musejí být dokonalí, nesmějí měnit názor, musejí všechno vědět. Vlastní názory, chování a pocity přitom pružně mění.

(11) Je mistrem v umění lhát. Jestliže jej na rozpor upozorníte, kategoricky popře, že by změnil názor, a ještě vás obviní, že jste jej špatně pochopili. Nejspíš si ani neuvědomuje, jak často lže. Neznamená to ovšem, že si to neuvědomuje nikdy. (12) Forma je pro něj důležitější než obsah. Zakládá si na svém vzhledu, kondici a vnějším efektu. (13) Nesnáší, aby kdokoliv žertoval na jeho účet, kritizoval jej, nebo mu dokonce něco odmítl. Dokáže popírat i zřejmá fakta. Kritika v něm vyvolává nejistotu a úzkost, které pak zakrývá jedovatými a uštěpačnými poznámkami.

(14) Jestliže mu docházejí argumenty, uchyluje se k teatrálním posměšným gestům a opovržlivým grimasám.

(15) Je mistrem v používání "dvojité vazby" (anglicky double bind). Jde o paradoxní komunikaci, při níž jsou dvě navzájem si odporující zprávy vysloveny tak, že když vyhovíte jedné, nevyhovíte druhé. Vyčítá vám například, že jste v oboru nevzdělaní, a když se od něj chcete dozvědět víc, odpoví: "To je zbytečné, stejně byste to nepochopil." Ať uděláte cokoliv, je z vás hlupák.

(16) S diskusí souhlasí jen tehdy, pokud je si jistý, že z ní vyjde jako vítěz. Jestliže se dostane do úzkých, odejde nebo neomaleně změní téma rozhovoru. Ve strachu z prohry neváhá sáhnout ani ke skrytým hrozbám.

(17) Svoje žádosti neformuluje jasně, ale raději oklikou, tak aby na základě vynucené odpovědi druhého mohl dospět k závěru sám.

(18) Vadí mu lidé v okolí, kteří si dobře rozumějí. Rozeštvává je. Nesoulad a podezíravost se přitom šíří plíživě. Bývá těžké určit, odkud vlastně přicházejí.

(19) Vyhýbá se přímému kontaktu, vzkazy nechává vyřizovat "svými" lidmi. Místo osobního rozhovoru raději telefonuje, píše nebo komunikuje prostřednictvím médií.

(20) Přestože není v obvyklém slova smyslu stranický, straní, rozděluje, aby snadněji panoval.

HODNOCENÍ
Pět a méně bodů shody:
Je volitelný, může zastávat vedoucí funkce, aniž by byl bezprostřední hrozbou pro svoje okolí. Jeho excesy v chování jsou spíše ojedinělé a náhodné. Je schopen podřídit své zájmy zájmům celku. Při správně vedené skupinové terapii je reálná šance na uzdravení a dosažení plné funkční schopnosti.

Patnáct a více bodů shody: Jde o nebezpečného manipulátora s hlubokou osobnostní poruchou. Je nevolitelný a pro zastávání řídících funkcí zcela nevhodný. Má ničivý vliv na mezilidské vztahy a fungování týmu. Celek vždy podřizuje svým zájmům. Pokusy o léčbu zpravidla selhávají. Tento typ psychopatologie vyžaduje maximální zdrženlivost a ohleduplnost. Prognóza je nejistá.
Jan Hnízdil, lékař a publicista

Z knihy: Mým marodům. Jak vyrobit pacienta. Jan Hnízdil. Nakladatelství Lidové Noviny, 2014

Zpráva o stavu naší společnosti

11. září 2015 v 10:05 | R.S. |  Myšlenky R.S.
Přátelé, dal jsem si pár měsíců pauzu Usmívající se Nicméně nyní bych rád vyjádřil svůj názor k současné situaci , ani na tak ve světě, jako spíš můj názor na to, co vidím v naší společnosti (myslím tím lidstvo obecně, nikoliv "naši" "českou" "evropskou" společnost) Usmívající se Vím, že to, co nyní napíšu nebude PRAVDA, ale bude se jednat pouze o můj názor, ale stejně tak je důležité mít na paměti, že všechno (rozuměj názory jiných lidí), s čím se setkáváme je pouze názor druhého, nikoliv absolutní, či objektivní pravda. Stále si uvědomme, že jediná objetkivní ptavda je taková, která existuje bez ohledu na to, zda jí někdo věří. Což neplatí pro naše názory, které jsou vždy závislé na tom, jestli jim někdo věří, jestli je někdo následuje a tak dále Mrkající

Tak a teď k tomu co pozoruju, co mě tak trochu překvapuje a vyvolává všelijaké emoce od údivu, přes pochopení až k politování Zamračený
V současné chvíli do "Evropy" přichází lidé (někdo je nazývá migranty, uprchlíky, teroristy, muslimy, islamisty, verbeží, chudáky,...atd.) Budu se držet označení lidé a nebudu je nikterak nálepkovat, ba i city, které k nim chovám si nechám pro sebe a pokusím se nestát na žádné straně a jen popsat, co pozoruju, uvidíme, jak se mi to podaří Usmívající se

První, co mě překvapuje je neustálé rozdělování na "my" a "oni" a z toho plynoucí "naše" - momentálně je všude plno tohoto slova, jiným slovem ego, které cítí sounáležitost k něčemu plesá...(aby ne, je přece nyní tolik potvrzována jeho správnost tím, že patří k té či oné skupině, nemusí se nyní bát nepřijetí a tím pádem své smrti...)Takže dokola čteme "naše země", "naše Evropa" a oni ať si jdou do jejich...a já se ptám, jak jsme přišli k tomu, že je to naše??? Jen proto, že jsme se tu narodili je to naše? Jen proto, že kdosi v minulosti rozkouskoval celou planetu a rozdělil ji na menší kousky, které pak označil a určil, že jsou něčí, že někomu patří? Copak to jde vlastnit nějaké území, vlastnit nějaký kus Matky Země? Ti, kteří křičí "to je naše země" si před narozením s mapkou v ruce vybrali, že se narodí tady, že se narodí v Sýrii, na severním pólu, v Indonésii, v Chorvatsku atk dále a tak dále? Nejspíš ano, vybrali, ale ve stavu takového stupně ega si to nejspíš neuvědomují, stejně tak jako si neuvědomují, jakou velkou příležitost mají, když se ze současné situace mohou tolik naučit o lidech, kteří přicházejí, o lidech, se kterými žijí, ale především o sobě! A i když si ji vybrali (tu zemi narození...), znamená to, že je "jejich" a že už tam nemá nikdo další co dělat? Nerozhodný Neeeeee Mrkající Na každý pád, první zpráva je taková, že nechápeme, že všichni žijeme na jedné planetě, která nám byla dána, že všichni chceme k životu trochu klidu a bezpečí. A že tak nějak je v pořádku, když ho chceme my, ale není v pořádku, že za ním míří i někdo jiný, který bydlí někde jinde. Bojíme se "cizích" lidí a strach z tohoto pramenící nás uvrhuje do myšlenkových konstruktů, které nám říkají, že nám ti "cizí" lidé jdou ublížit, jdou nám sebrat kousek toho mála, co máme a musíme se mít stále na pozoru....pouhá nevědomost toto způsobuje...Jinými slovy nerozhodujeme se na základě lásky, nýbržto na základě strachu a zatímco ego má navrch, duše opět klesá. Nerozumím jednoduché rovnici: Když se něčeho bojím, pak bych se měl snažit vytáhnout to na pomyslné světlo a prohlédnout si to, zjistit o tom co nejvíc informací. To co se na světlo vytáhne, samo se světlem stává a není třeba se toho bát, můžu to začít chápat. Ale momentálně se zdá, že toto přináší příliš mnoho energie, kterou se nám nechce investovat. Zdá se mi, že je daleko lehčí, než použít konstruktivní myšlení a s racionálním uvažováním se podívat na to "hrozné nebezpečí" valící se na nás, je podívat se na nějaké video, kterých je mimochodem opravdu spousta a které nás nabádá k "národní" hrdosti a nechť se celá Evropa spojí a se zdvihnutým mečem čelí "hrozbě"...Pravda stojí to méně energie, jsme s tím hrozně rychle hotovi, ale hlavně pro boha, nemusíme u toho přemýšlet!!!!

Ještě jedna poznámka ke slovu "naše". Opravdu je dítě souseda tak nějak víc "naše" než dítě nějakého člověka odjinud? Slýchám, že pro naše děti se dělá jen toto, zatímco cizí děti mají tamto....Fakt nerozumím....Překvapený Když postavím vedle sebe dvě děti, dejme tomu pětileté, budu mít před sebou jen dvě pětileté děti. Dokud na ně nezačnu nabalovat, že jedno mluví tak, že druhé má takové rodiče takového vyznání, že jedno žije tam a druhé tam, tak jsou stále asi na stejné startovací čáře. Když pak začnu nálepkovat (jakoby to opravdu bylo důležité...), začíná jedno z těch dětí, o kterých jsem před chvílí nevěděl vůbec nic, být tak nějak víc "naše" a to druhé "cizejší" OPRAVDU? Takhle přistupujeme k lidem? opravdu....stále je musíme posuzovat a vyhodnocovat, jestli zapadají do našeho systému víry a přesvědčení a hodnocení okolního světa,.....
...a přes všechny tyhle nálepky nám začíná unikat to podstatné...máme před sebou lidské bytosti a to je to důležité v mých očích...Mrkající

Další zprávou tedy je: Je jednoduché manipulovat, stačí vyrobit video, kde zmíním pár konfliktů z minulosti, kdy se převážně jezdila zabírat území za účelem zisku atd. a spojím to (i když to mnohdy ani vzdáleně nesouvisí...) s "uprchlíky" a místo kritického uvažování se masa lidí přidá na stranu tvůrců videa, neboť uvěří iluzi, že má být hrdá, že má vlastní území, že vlastní Evropu Překvapený PřekvapenýPřekvapený

S. Freud by možná v tuto chvíli zmínil jedno vývojové období jedince. Konkrétně Análně erotické. Je to v podstatě velmi brzký stupeň vývoje jedince, který bychom už měli mít dávno za sebou. V tomto vývojovém období chceme mít všechno, co vidíme..Mají to malé děti..jenže my se sem stále vracíme, stále chceme mít více věcí, větší majetek, víc a víc a když už si něco pořídíme, čímž uspokojíme tuto potřebu, objeví se nová potřeba a to mít teď něco lepšího a mít toho více. Je pravda, že na chvíli je potřeba uspokojena tím, že je naplněna a už nám to nikdo nevezme, na druhou stranu logicky je stále větší a větší. Nerozhodný A tak my, lidé tak fixovaní na hmotný majetek (jsme ostatně k tomu důsledně vychováváni a neustále nám to je systémem kladeno jako to nejdůležitější...), se bojíme, že z našich peněz (!!!!) budou financováni i jiní lidé, kteří jsou odjinud. My pak sami budeme mít málo a nebudeme si moci dovolit tolik požitků a nových věcí. Co na tom, že sami se máme dobře a většinou máme na vše, co potřebujeme a mnohdy zbývají peníze navíc...A když se podíváme na to, kteří lidé stojí v čelech velkých podniků, politiky, států, pak tam opravdu najdeme lidi zaseklé v análně erotickém období. Naše civilizace je jimi řízená, jak na to poukazuje pan doktor Hnízdil v jednom ze svých článku, tuším pro lidové noviny, v roce 2008. Smutné je, že v hospodě u piva to takovým lidem vyčítáme, všichni vidíme, jak hrabají a chtějí víc a přitom nám vůbec nedochází, že tuhle hru hrajeme s nima. No systém si nás vychovává pěkně a k obrazu svému Nerozhodný

Uvědomuju si, že veškerá nenávist je jen program uložený unvintř nás samých. Mnohdy vůbec nevíme, proč nenávidíme, ale víme, že máme zlost na někoho, kdo jinak vypadá, kdo se jinak obléká, nebo se prostě v tu chvíli na nás jen "blbě" podíval. V podvědomí přitom běží všechny ty programy, na které naše tělo reaguje emocí zvanou vztek, strach, nenávist, zloba atd. Měli bychom se umět podívat pod naši vlastní pokličku a měli bychom umět s tímto pracovat. Právě teď v tomto přítomném okamžiku a kdykoliv jindy máme tuhle úžasnou možnost a máme to hlavně kdykoliv k dispozici Usmívající se Při trošce snahy a píle se můžeme snažit pochopit lidi kolem nás, můžeme pochopit všechny naše strachy, prohlédnout si je a pracovat s nimi, po čase přestanou být strachem Mrkající Dokonce a to pozor - MŮŽEME ODPUSTIT!!!! Mrkající Pak nám začne docházet, že veškerá zlost, která je vedená proti někomu jinému, je vlastně vedená především proti nám samým. Že pokud pomůžeme sami sobě, pomůžeme i ostatním. Takhle jsme propojeni všichni navzájem, všichni jsme tudíž součástí jednoho velkého celku, i když nám naše těla dávají zdánlivý pocit oddělenosti...

Již staří Římané (opět budu citovat pana Hnízdila.... Nevinný) trvdili, že existují jen čtyři druhy vztahů mezi svéprávnými dospělými:
1)Dám, abys dal.
2)Udělám, abys dal.
3)Dám, abys udělal.
4)Udělám, abys udělal.

Už takhle dlouho a ještě mnohem dál jsme vychováváni systémem, že oko za oko, zub za zub... Je na čase to změnit. A proto (i v rámci úspory energie.. Usmívající se) zkusme jen toto, byť jen třeba na malou chvíli pro začátek:

1) Dám...
2) Udělám...

...jen tak, bez jakýchkoliv očekávání, slibů.... jen tak pro společný prostor