Komissarovova metoda přímého vnímání informací

23. dubna 2015 v 6:31 | R.S. |  Myšlenky R.S.
Milí přátelé,

zčerstva se chci s Vámi podělit o metodu Marka Komissarova, jehož kurz přímého vnímání informací z okolí jsem čerstvě absolvoval Usmívající se hned úvodem Vám prozradím, že Mark Komissarov je zakladatelem metody (ve zkratce) vědění a vidění mimo pět základních lidských smyslů. Myslím, že někteří z vás měli možnost vidět reportáže o dětech, které se zavřenýma očima čtou, hrají karty, jezdí na skejtu atd. A někteří z vás možná i četli, jaký je to podvod, jak děti nakládnějí hlavu, jak skrze brýle vidí a podobně. Usmívající se Neabsolvoval jsem kurz vidění, ale vědění a tak nechám stranou jak to probíhá s metodou vidění a můj názor na ni. I když drobnými odbočkami se chvílemi dostanu i k ní.

Nuže posledních pět dní jsem strávil na kurzu přímého vnímání informací z okolí. Nešel jsem na kurz s tím, že od toho čekám, jak budu vše umět, jak pojedu domů autem a budu přitom řídit se zavřenýma očima a ani jsem tam nešel s tím, že se půjdu přesvědčit, že to možné není.

1) S čím jsem tam tedy šel?
Šel jsem si tam udělat radost a šel jsem si tam prožít, o čem to vlastně je. Mrkající Chtěl jsem získat vlastní zkušenost a ne jen mít zprostředkovaně, jestli to jde nebo nejde.
Nechci se úplně pouštět do nějaké recenze kurzu, to ani náhodou, ale pokud mám něco hodnotit, než se dostanu k vlastním zkušenostem, o které se s vámi chci podělit, musím zhodnotit alespoň částečně průběh, protože, co se organizace týká, nemám lektorům, ani komukoliv jinému, kdo měl co do činění s tímto kurzem, co vytknout. Když už bych se nedozvěděl a nenaučil nic nového, odcházel bych spokojen s tím, jak jsem si báječně užil přítomnost spolustudentů a lektorů.
Já myslím, že co se dobré nálady a humoru týká, došlo k prodloužení životů všech o pěkných pár let. Opravdu jsem se bavil. Bavil jsem se u všech (opravdu u všech...) cvičení, bavil jsem se u her a bavil jsem se u každodenního zakončení kurzu, který spočíval v hledání bankovky pod (asi až) 40 plastovými kelímky. Čověk je ve své přirozenosti asi hravým stvořením, které si rádo hraje a pokud se z této podstaty vychází, pak je úspěch zřejmě a zjevně zaručen Smějící se
Tím se pomaličku pozvolna dostávám k tomu, co jsem prožil a k tomu, co mě někdy udivilo, někdy více či méně překvapilo. Nejsem dobrý matematik a tak pokud si chce někdo dát tu práci, může spočítat, jaká je pravděpodobnost toho, že když je na stole 25-35-40 kelímků a v místnosti 7 účastníků kurzu (jeden den deset...), vždy (rozuměj milý čtenáři asi 12 pokusů) někdo našel bankovku ukrytou pod jedním z kelímků. Vždy tam byl někdo, kdo věděl, kde je. Opravdu se nestalo, že by bankovka byla schovaná mimo kelímek, který by někdo svým tipem označil....
Nejsem dobrý matematik a neumím ani spočítat jaká je pravděpodobnost následujícího. Na stole jsou dva kelímky pod jedním je míček, když uhodneš, kde je, přidá se další kelímek, když uhodneš přidá se další a tak dále a tak dále. Nevím, bylo nás sedm ale všichni se dopracovali minimálně ke čtyřem kelímkům, nikdo se nespletl v otázce umístění míčku, když jsou na stole dva, tři kelímky. Někdo se dostal až k deseti...(možná jsou takové pravděpodobnosti vysoké, fakt nevím, ale myslím, že asi ne...)
Kurz začínal pozvolna učením se "vědění a vnímání" barev (ne vidění!!), přijímáním jich a končil až hledáním slov (vše samozřejmě poslepu, ale to jste všichni pochopili....) Usmívající se

2) A teď ke mě...co jsem viděl?
Viděl jsem na kurzu paní, která je slepá a která barvy už ví a nyní se je učí vidět. Viděl jsem tu samou paní, která už vidí, kde je popelnice, kde je schod, kde má lektor jaké písmeno na triku a která přiřadí barevný míček do stejně barevného kelímku, respektive všech pět, které drží v ruce...
Viděl jsem čtyřletého chlapce, který neměl vyvinutá očka, který se plynule pohyboval po místnosti, hledal barevné míčky a přiřazoval je do stejně barevných kelímků, rozeznával zvířata na obrázku.

3) Co jsem zažil během kurzu?
....zažil jsem vědecky řečeno nepravděpodobné. Zažil jsem 90% procentní rozeznání barev, které jsem držel v ruce. Zažil jsem s podobnou procentuální úspěšností poznání toho, jaké barevné papíry před chvílí ležely na stole (ano, už tam nebyly...). zažil jsem, že prostě se zavřenýma očima zatím nepoznám jiné zvíře než je kůň Smějící se Ano barvy mi šly, tvary mi nešly. Někdo to měl naopak Usmívající se

4) Ale co se vlastně stane, když se začnete věnovat této metodě a co se změní když začnete opravdu trénovat? Ne, není to zadarmo a je třeba trénovat, uvědomme si, že od narození většinou používáme pět smyslů a s nimi nám trvalo roky, než jsme se naučili barvy, než jsme se naučili číst, rozeznávat předměty, poznávat zvířata - fakt asi nikdo nemůže naivně očekávat, že se to naučí během pěti dní, když pěti smyslům to trvá měsíce, roky...na duhou stranu, dětem na to stačí pár hodin, protože ještě nevědí, že něco není možné Mrkající

Změní se třeba toto:
Příklad z dnešního rána - šel jsem na parkoviště a položil si otázku, jakou barvu bude mít poslední auto a přišla odpověď modrou. A hádejte - bylo modré. Jenže je třeba to otestovat, protože to mohla být náhoda a tak se pro ověření zeptám, jaké barvy budou mít auta za rohem na konci v druhé řadě a na konci třetí řady a ejhle to je mi náhoda, zase správně. Jedu si takhle autem a vím, že za autem, které vidím na horizontu za chvilku vyjede ještě jedno v červené barvě...správně.

Během kurzu jsem si já osobně spojil mnoho věcí. V minulosti se mi několikrát stalo (což se nyní potvrdilo), že tento kanál, který se kurzem otevírá, prostě nelže a měli bychom ho poslouchat. Během kurzu jsem si vzpomněl na slova lektorky, že se bude stávat, že vás jakýsi vnitřní hlas donutí zastavit auto, nebo jet jinudy. Mě se v minulosti stalo, že právě tento hlas nahlas například zakřičel dvakrát (v jiné dny, neyblo to během chvilky ani během jednoho dne...) "srnka", když jsem teprve vjížděl do zatáčky, za níž se na silnici měla nacházet a která sice nemohla být viděna, nicméně informace o tom, že tam je, už poletovala vzduchem. A opravdu tam byla navíc opravdu těsně za zatáčkou, takže kdybych reagoval až v okamžiku spatření fyzickýma očima, těžko bychom se vyhnuli střetu...

Jiného dne: .....informace o tom, že na silnici za chvíli bude pobíhat zvíře. Tenkrát jsem se podivoval nad tím, proč přišla informace o tom, že je to "zvíře", když tam jezdím pořád a vím, že tam jsou srnky a varování na srnku zní prostě "srnka". Po kurzu to už vím. Tenkrát tam pobíhala po silnici kráva, které se nějak dostala z ohrady a jak jsi se před chvíli, milý čtenáři dočetl, nepoznám ještě žádná zvířata kromě koně Smějící se (a srnky....), takže přišlo varování jen obecně na "zvíře" - krávu se ještě holt musím doučit Smějící se

Jindy.....stalo se Vám, že se někdy dozvíte, že až vyjedete z toho lesa, který končí až támhle za kopcem za zatáčkou, tam bude stát na lesní cestičce modré auto? Nestalo? Může se to stát. Protože tyto informace tu jsou. Pro mě, když jsem si uvědomil, že tyto informace prostě normálně dostávám, bylo tím největším darem prozkoumání toho, co je ten hlas, který mi sděluje, že přichází nějaká infromace a oddělení od jiného hlasu v hlavě, který není ničím jiným, než jen myslí, která se snaží taky házet nějaké svoje teorie a myšlenky Smějící se Asi mi ještě chvilku potrvá, než si jasně uvědomím, který hlas je který, ale při troše tréninku se mi zase otevírají netušené možnosti Usmívající se (vám samozřejmě taky Smějící se)

...ještě jeden příklad. Lektorka mluvila o tom, že když budete takto otevřeni a naladěni, nebudete potřebovat překladatele pro případ, že se ocitnete v místnosti s osobou, nemluvící stejným jazykem a prostě budete rozumět. Psal se rok 2014 a já byl na víkendovém semináři s Nalani Baskati v Praze. Přítomna byla překladatelka, která v mém případě nebyla tak nějak potřeba, protože jsem věděl, co přesně říká. Smál jsem se jejím vtipům, ještě než byly přeloženy Smějící se Od té doby se mi to nestalo. Píšu to sem, ne proto, abych se tím chlubil, píšu tu prostě proto, že mám pocit, že tyto kanály přijímání informací tady jsou a prostě fungují, pokud jsme jim otevřeni...

Nebudu se vyjadřovat k tomu, jestli kurz funguje nebo ne. Ono stejně záleží na každém, jestli právě toto vpustí do svého života. Každý jsme tvůrcem. Někdo se rozhodne, že toto bude fungovat a vpustí to do svého života a bude tvrdit, že to funguje. Další se rozhodne, že to nejde a nevpustí to do svého života a fungovat to nebude. Oba tedy budou mít pravdu. Já myslím, že život bude vždy bohatší, když se rozhodneme vpustit do našich životů věci, kterým budeme věřit, že fungují, protože v ten okamžik tvoříme svět, ve kterém opravdu fungují Usmívající se Tuto metodu já do svého života vpouštím Usmívající se
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama