Duben 2015

Logicky uvažující stromy a žárlivé květiny

28. dubna 2015 v 9:07 | Alue |  Zajímavosti odevšad :-)
Nejnovější botanické výzkumy vedly k překvapivým závěrům: Rostliny mají svědomí. A dost možná že mají i duši. Dnešní velmi citlivé přístroje prokázaly, že rostliny dokážou rozlišovat lidi, reagují na hudbu, mají paměť a vnímají emoce, dokonce i takové, jako je láska nebo žárlivost. Experimenty také zjistily, že rostliny pociťují bolest, radost a strach.
Již v roce 1966 prokázaly pokusy s detektorem lži, že rostliny rozeznávají lidi. Jeden z účastníků experimentu hrál roli mučitele a rostlině lámal listy a větve. Druhý figuroval jako léčitel a o rostlinu se staral, zaléval ji a ošetřoval její poškozené části. Rostlina pak oba velmi dobře rozlišovala.

Když do místnosti vstoupil "nepřítel", vydávala silný elektrický signál, který bylo možné vnímat jako výkřik. Když do místnosti vstoupil "léčitel", rostlina se uklidnila a její elektrické "napětí" se významně snížilo. Reagovala také na myšlení účastníků experimentu, velmi "emotivně" dávala najevo nesouhlas, když zjistila, že jí má být ustřižen list.
I pozdější britské experimenty prokázaly, že rostliny dokážou detekovat elektromagnetické vlny a vnímat naši mysl. Zjistilo se také, že si velmi dobře pamatují, jak se o ně kdo stará. Němečtí výzkumníci vyvinuli přístroj, s jehož pomocí je možné slyšet, jak rostliny vyjadřují své emoce. Když jsou ve stresu, aktivně vypouštějí plyn etylén. V závislosti na koncentraci etylénu vydává přístroj různé zvuky. Novináři, kteří se experimentu zúčastnili, uvedli, že když utrhli orchideji okvětní lístek, z reproduktorů bylo slyšet, jak květina doslova křičí bolestí.

Rostliny mají rády Bachovu hudbu
Již v roce 1966 prokázaly pokusy s detektorem lži, že rostliny rozeznávají lidi.
Další pokusy prováděné v nejrůznějších laboratořích po celém světě potvrdily, že rostliny jsou ve skutečnosti složité organismy, které mají paměť, svaly, nervy a hudební vlohy. Trápí je nachlazení, špatné trávení i nuda.
Vědci z univerzity v Tübingenu zjistili, že ve špičkách kukuřičných výhonků je receptor, podobný lidské zřítelnici, který dokáže absorbovat sluneční světlo. Díky tomuto receptoru se může rostlina orientovat podle slunce. Pokud se koneček zakryje, rostlina oslepne.

Stejným receptorem jsou vybaveny i další rostliny, z čehož vyplývá, že vidí svět kolem sebe.
Další experimenty prokázaly, že rostliny dokonce slyší. Pokud se zemědělským kulturám pouštěla pravidelně hudba, úroda se zvýšila až o 60 procent. Rostliny jsou dost sentimentální, nejvíc se jim líbila indická hudba - během pokusu se stébla obilí natáčela vždy směrem k reproduktorům. Velmi oceňovaly i klasickou hudbu, zejména Bachova varhanní díla. Zato rocku a metalu nefandila ani jedna z nich, během pokusů se odkláněly od zdroje zvuku, vadly a vyžadovaly silnější zálivku.

Zamilovaný fíkus a žárlivý kaktus
Rostliny se dokážou i zamilovat. V jedné britské botanické laboratoři pracovala mladá dívka, do které se zamiloval fíkus. Kdykoli vstoupila do místnosti, ukázala se na monitoru, připojeném k fíkusu, jasně červená sinusová křivka, která se chvěla, když se dívka přiblížila. Jednou se laborantka rozhodla flirtovat s kolegou a fíkus začal tak žárlit, že monitor vyřadil z provozu. Z odborné literatury je znám i další případ - jistý vědec z New Jersey měl u sebe doma žárlivý kaktus. Připojil ho k detektoru lži, a pokaždé, když se v jeho domě objevila žena, kaktus to velmi těžce nesl. A doslova trpěl, když měl muž sexuální styk.

Bacha, nepřítel na obzoru!
Zoologové z Jižní Afriky zjistili při pokusech s žirafami a antilopami, že některé rostliny si vyměňují informace o blížícím se nebezpečí. Prokázali, že akácie v případě ohrožení vypouštějí etylén a varují tak ostatní stromy, že nepřítel se blíží. Zjistili i další zajímavou věc. Stromy a keře, které dostanou varování, začnou v listech vyrábět jed, který poškozuje játra přežvýkavců.
Podle Jihoafričanů jde jednoznačně o princip kolektivní sebeobrany. To ostatně prokázaly i pokusy izraelských vědců. Ti zase zjistili, že v případě nebezpečí rostliny simulují, že jsou napadeny hmyzem a jsou tudíž nepoživatelné - na listech a stoncích vytvoří podivné útvary připomínající housenky nebo mšice.
Řada odborníků se domnívá, že rostliny mají také paměť. Je zřejmé, že si velmi dobře pamatují, co se jim stalo v minulosti. Podle některých vědců jsou nadány rozumem na stejné úrovni jako živočišné druhy. Už sám fakt, že rostliny tvoří 99 % zemské biomasy, svědčí o tom, že oproti ostatním živočichům se s přírodou dokážou "domluvit" nejlépe.

Zdroj: paranormal-news.ru, www.aluska.org

Komissarovova metoda přímého vnímání informací

23. dubna 2015 v 6:31 | R.S. |  Myšlenky R.S.
Milí přátelé,

zčerstva se chci s Vámi podělit o metodu Marka Komissarova, jehož kurz přímého vnímání informací z okolí jsem čerstvě absolvoval Usmívající se hned úvodem Vám prozradím, že Mark Komissarov je zakladatelem metody (ve zkratce) vědění a vidění mimo pět základních lidských smyslů. Myslím, že někteří z vás měli možnost vidět reportáže o dětech, které se zavřenýma očima čtou, hrají karty, jezdí na skejtu atd. A někteří z vás možná i četli, jaký je to podvod, jak děti nakládnějí hlavu, jak skrze brýle vidí a podobně. Usmívající se Neabsolvoval jsem kurz vidění, ale vědění a tak nechám stranou jak to probíhá s metodou vidění a můj názor na ni. I když drobnými odbočkami se chvílemi dostanu i k ní.

Nuže posledních pět dní jsem strávil na kurzu přímého vnímání informací z okolí. Nešel jsem na kurz s tím, že od toho čekám, jak budu vše umět, jak pojedu domů autem a budu přitom řídit se zavřenýma očima a ani jsem tam nešel s tím, že se půjdu přesvědčit, že to možné není.

1) S čím jsem tam tedy šel?
Šel jsem si tam udělat radost a šel jsem si tam prožít, o čem to vlastně je. Mrkající Chtěl jsem získat vlastní zkušenost a ne jen mít zprostředkovaně, jestli to jde nebo nejde.
Nechci se úplně pouštět do nějaké recenze kurzu, to ani náhodou, ale pokud mám něco hodnotit, než se dostanu k vlastním zkušenostem, o které se s vámi chci podělit, musím zhodnotit alespoň částečně průběh, protože, co se organizace týká, nemám lektorům, ani komukoliv jinému, kdo měl co do činění s tímto kurzem, co vytknout. Když už bych se nedozvěděl a nenaučil nic nového, odcházel bych spokojen s tím, jak jsem si báječně užil přítomnost spolustudentů a lektorů.
Já myslím, že co se dobré nálady a humoru týká, došlo k prodloužení životů všech o pěkných pár let. Opravdu jsem se bavil. Bavil jsem se u všech (opravdu u všech...) cvičení, bavil jsem se u her a bavil jsem se u každodenního zakončení kurzu, který spočíval v hledání bankovky pod (asi až) 40 plastovými kelímky. Čověk je ve své přirozenosti asi hravým stvořením, které si rádo hraje a pokud se z této podstaty vychází, pak je úspěch zřejmě a zjevně zaručen Smějící se
Tím se pomaličku pozvolna dostávám k tomu, co jsem prožil a k tomu, co mě někdy udivilo, někdy více či méně překvapilo. Nejsem dobrý matematik a tak pokud si chce někdo dát tu práci, může spočítat, jaká je pravděpodobnost toho, že když je na stole 25-35-40 kelímků a v místnosti 7 účastníků kurzu (jeden den deset...), vždy (rozuměj milý čtenáři asi 12 pokusů) někdo našel bankovku ukrytou pod jedním z kelímků. Vždy tam byl někdo, kdo věděl, kde je. Opravdu se nestalo, že by bankovka byla schovaná mimo kelímek, který by někdo svým tipem označil....
Nejsem dobrý matematik a neumím ani spočítat jaká je pravděpodobnost následujícího. Na stole jsou dva kelímky pod jedním je míček, když uhodneš, kde je, přidá se další kelímek, když uhodneš přidá se další a tak dále a tak dále. Nevím, bylo nás sedm ale všichni se dopracovali minimálně ke čtyřem kelímkům, nikdo se nespletl v otázce umístění míčku, když jsou na stole dva, tři kelímky. Někdo se dostal až k deseti...(možná jsou takové pravděpodobnosti vysoké, fakt nevím, ale myslím, že asi ne...)
Kurz začínal pozvolna učením se "vědění a vnímání" barev (ne vidění!!), přijímáním jich a končil až hledáním slov (vše samozřejmě poslepu, ale to jste všichni pochopili....) Usmívající se

2) A teď ke mě...co jsem viděl?
Viděl jsem na kurzu paní, která je slepá a která barvy už ví a nyní se je učí vidět. Viděl jsem tu samou paní, která už vidí, kde je popelnice, kde je schod, kde má lektor jaké písmeno na triku a která přiřadí barevný míček do stejně barevného kelímku, respektive všech pět, které drží v ruce...
Viděl jsem čtyřletého chlapce, který neměl vyvinutá očka, který se plynule pohyboval po místnosti, hledal barevné míčky a přiřazoval je do stejně barevných kelímků, rozeznával zvířata na obrázku.

3) Co jsem zažil během kurzu?
....zažil jsem vědecky řečeno nepravděpodobné. Zažil jsem 90% procentní rozeznání barev, které jsem držel v ruce. Zažil jsem s podobnou procentuální úspěšností poznání toho, jaké barevné papíry před chvílí ležely na stole (ano, už tam nebyly...). zažil jsem, že prostě se zavřenýma očima zatím nepoznám jiné zvíře než je kůň Smějící se Ano barvy mi šly, tvary mi nešly. Někdo to měl naopak Usmívající se

4) Ale co se vlastně stane, když se začnete věnovat této metodě a co se změní když začnete opravdu trénovat? Ne, není to zadarmo a je třeba trénovat, uvědomme si, že od narození většinou používáme pět smyslů a s nimi nám trvalo roky, než jsme se naučili barvy, než jsme se naučili číst, rozeznávat předměty, poznávat zvířata - fakt asi nikdo nemůže naivně očekávat, že se to naučí během pěti dní, když pěti smyslům to trvá měsíce, roky...na duhou stranu, dětem na to stačí pár hodin, protože ještě nevědí, že něco není možné Mrkající

Změní se třeba toto:
Příklad z dnešního rána - šel jsem na parkoviště a položil si otázku, jakou barvu bude mít poslední auto a přišla odpověď modrou. A hádejte - bylo modré. Jenže je třeba to otestovat, protože to mohla být náhoda a tak se pro ověření zeptám, jaké barvy budou mít auta za rohem na konci v druhé řadě a na konci třetí řady a ejhle to je mi náhoda, zase správně. Jedu si takhle autem a vím, že za autem, které vidím na horizontu za chvilku vyjede ještě jedno v červené barvě...správně.

Během kurzu jsem si já osobně spojil mnoho věcí. V minulosti se mi několikrát stalo (což se nyní potvrdilo), že tento kanál, který se kurzem otevírá, prostě nelže a měli bychom ho poslouchat. Během kurzu jsem si vzpomněl na slova lektorky, že se bude stávat, že vás jakýsi vnitřní hlas donutí zastavit auto, nebo jet jinudy. Mě se v minulosti stalo, že právě tento hlas nahlas například zakřičel dvakrát (v jiné dny, neyblo to během chvilky ani během jednoho dne...) "srnka", když jsem teprve vjížděl do zatáčky, za níž se na silnici měla nacházet a která sice nemohla být viděna, nicméně informace o tom, že tam je, už poletovala vzduchem. A opravdu tam byla navíc opravdu těsně za zatáčkou, takže kdybych reagoval až v okamžiku spatření fyzickýma očima, těžko bychom se vyhnuli střetu...

Jiného dne: .....informace o tom, že na silnici za chvíli bude pobíhat zvíře. Tenkrát jsem se podivoval nad tím, proč přišla informace o tom, že je to "zvíře", když tam jezdím pořád a vím, že tam jsou srnky a varování na srnku zní prostě "srnka". Po kurzu to už vím. Tenkrát tam pobíhala po silnici kráva, které se nějak dostala z ohrady a jak jsi se před chvíli, milý čtenáři dočetl, nepoznám ještě žádná zvířata kromě koně Smějící se (a srnky....), takže přišlo varování jen obecně na "zvíře" - krávu se ještě holt musím doučit Smějící se

Jindy.....stalo se Vám, že se někdy dozvíte, že až vyjedete z toho lesa, který končí až támhle za kopcem za zatáčkou, tam bude stát na lesní cestičce modré auto? Nestalo? Může se to stát. Protože tyto informace tu jsou. Pro mě, když jsem si uvědomil, že tyto informace prostě normálně dostávám, bylo tím největším darem prozkoumání toho, co je ten hlas, který mi sděluje, že přichází nějaká infromace a oddělení od jiného hlasu v hlavě, který není ničím jiným, než jen myslí, která se snaží taky házet nějaké svoje teorie a myšlenky Smějící se Asi mi ještě chvilku potrvá, než si jasně uvědomím, který hlas je který, ale při troše tréninku se mi zase otevírají netušené možnosti Usmívající se (vám samozřejmě taky Smějící se)

...ještě jeden příklad. Lektorka mluvila o tom, že když budete takto otevřeni a naladěni, nebudete potřebovat překladatele pro případ, že se ocitnete v místnosti s osobou, nemluvící stejným jazykem a prostě budete rozumět. Psal se rok 2014 a já byl na víkendovém semináři s Nalani Baskati v Praze. Přítomna byla překladatelka, která v mém případě nebyla tak nějak potřeba, protože jsem věděl, co přesně říká. Smál jsem se jejím vtipům, ještě než byly přeloženy Smějící se Od té doby se mi to nestalo. Píšu to sem, ne proto, abych se tím chlubil, píšu tu prostě proto, že mám pocit, že tyto kanály přijímání informací tady jsou a prostě fungují, pokud jsme jim otevřeni...

Nebudu se vyjadřovat k tomu, jestli kurz funguje nebo ne. Ono stejně záleží na každém, jestli právě toto vpustí do svého života. Každý jsme tvůrcem. Někdo se rozhodne, že toto bude fungovat a vpustí to do svého života a bude tvrdit, že to funguje. Další se rozhodne, že to nejde a nevpustí to do svého života a fungovat to nebude. Oba tedy budou mít pravdu. Já myslím, že život bude vždy bohatší, když se rozhodneme vpustit do našich životů věci, kterým budeme věřit, že fungují, protože v ten okamžik tvoříme svět, ve kterém opravdu fungují Usmívající se Tuto metodu já do svého života vpouštím Usmívající se

Proč ještě nejsi v nějaké skupině???

15. dubna 2015 v 17:35 | R.S. |  Myšlenky R.S.
Přátelé,

tak já nevím... Smějící se Dokola přemýšlím nad tím, proč stále naše ega touží po tom, být součástí nějaké skupiny a proč se dokolečka ztotožňujeme s nějakými skupinami, náboženstvími, národy, zájmovými kroužky a neustále jdeme důsledně za mazáním naší individuality, přičemž přijímáme nové a nové vzorce myšlení a názory a programy té které skupiny. Jasně naše ego se nám snaží namluvit, že je to naše součást. To samé ego, které se nám snaží vnutit tu myšlenku, že ono samo je naší součástí. To samé ego se nám snaží tvrdit, že i další věci jsou naší součástí.... Smějící se
Pravidelní čtenáři blogu už si jistě položili otázku "kdo jsem?" Zajímaly by mě odpovědi na tuto otázku a zajímalo by mě kolik lidí už si dokázalo na tuto otázku odpovědět "nevím" Usmívající se Rád bych ti pak řekl, milý čtenáři, gratuluji Usmívající se
Ano, naše ego je rádo součástí kdejaké skupiny, v ten okamžik mu ostatní členové skupiny dávají najevo, že ono to má správně, že se mu líbí správné věci, že má správné názory. Ono vůbec, být členem jakékoliv skupiny je jednoduché v tom, že hned víte, které věci jsou dobré a které špatné. Je to pro ego bezpečné. Ano naše ego, které je vyklepané z toho, že nebude přijaté druhými lidmi se cítí v jakékoliv skupině bezpečně, tam je přijímáno, tam čerpá sílu. V jakékoliv skupině existuje označení "My" (jehož je "Já" součástí a johož součástí je kousek onoho "My"...) a "ti druzí". Těmi druhými rozumíme takové lidi, kteří nesouhlasí s našimi názory, nesdílí naše hodnoty. V těch tolerantnějších skupinách jsou ochotni členové vykouknout zpoza své skupiny, která je pevně ohraničena a podívat se na názory těch druhých.Ale obávám se, že je to pro ego maximálně nebezpečné. Toto ego musí alespoň na chvilku vykouknout z toho ohraničeného bezpečného prostoru, takže klobouk dolů. Toto nejspíš bude ten důvod, proč členové spousty skupin raději budou trvat na tom, že oni mají za každou cenu pravdu už jen proto, aby nemuseli vykouknout ven a něco se jim nestalo Smějící se (myslím tím pochopitelně jejich ega, protože, co by se mi mohlo stát fyzicky, když zjistím, že nemám pravdu? maximálně to může se mnou seknout a to už mi bude jedno Smějící se )
A teď když si vezmeme jaký neuvěřitelný prostor je pro přijímání jakéhokoliv druhu informací, podnětů, energií všech druhů, když nejsme členem žádné skupiny. Ten rozhled je obrovský, nekonečný. Můžeme se na jakoukoliv věc kouknout z jakéhokoliv úhlu, prozkoumat vše z jakékoliv perspektivy, můžeme doslova strkat hlavu kamkoliv, protože nemáme žádná omezení Usmívající se A teď přichází ona pomyslná klec tvořená z toho, že jsme se rozhodli uvěřit takové iluzi, že patříme do nějaké skupiny, ta klec, jejíž pletivo je pevně tvořeno ocelovými vlákny názorů typických pro danou skupinu, se začne zmenšovat tím víc, čím víc si myslíme, že někam patříme, že právě tato a tato skupina tvoří naši identitu.

Jé, já jsem Evropan...taková klec je ještě poměrně velká
jsem Čech......aha ten rozlet už je znatelně menší, máme tu nějaké zákony, ti cizinci, co sem cestují jsou tak jiní, to už je skoro jiný živočišný druh, můžu já se s nimi vůbec dělit o MOJI zemi?
Jsem křesťan......ajajaj, no tak to ti muslimové, to je teda hrozba, měli bychom se jich bát, jsou nebezpeční, každý má u sebe minimálně kilo trhaviny, mají jinou víru....
Jsem běloch, prodavač, slávista, člen té které politické strany, frutarián, člen klubu turistů a tak dále a tak dále a klec se smrskává, až se z ní stává doslova malinká krabička...malá krabička názorů, které musím mít pokud chci být právoplatným členem skupiny. (No alespoň musím říkat, že ty názory mám, když už jsou přítomni členové té dané skupiny, raději, abych nebyl vyloučen) A naše skutečné "já" je kde? Je za těmi všemi rolemi? Je uvnitř této pomyslné krabičky?

A já se snažím prozkoumat ten pocit, ty emoce. Přes toto všechno (a možná díky tomuto všemu...) Ego tahá za nitky našich myslí, které používá jako nástroj k ovládnutí našich skutečných "já". Jaký pocit to je? Je to jen ubezpečení, že Ego zase jednou přežilo? Je to chvilkové uspokojení, neboť ego je zase o kousek silnější a větší? S jasnou vidinou toho, že dokud nevykoukne "já", tak ego bude chtít být stále větší a větší a sílit a sílit? Jakou konkrétní emoci to přináší, když je Ego přijímáno druhými? Je to úleva? Jo? Ale je to opravdu úleva, když mě to vlastně zavazuje chovat se tak, abych byl i pro příště přijat? Je to radost, že mě někdo přijímá? Je to pohlazení pro duši? O jaké duši je to řeč, když právě zůstala někde hluboko a hluboko pod nánosy ega a když duše moc dobře ví, že nepotřebuje být přijímaná, že prostě stačí, že je, což je objektivní pravda? Můžu vlastně ještě někde najít to, jaké je moje přirozené chování v daných situacích, když si musím pamatovat a hlídat si, jak se chovat v konkrétních situacích, abych byl přijímán a kladně posuzován? Není to únavné a nebyla by takto vydaná energie prospěšnější někde jinde? Není nakonec přece jen lepší být? A to tak, že pořádně, ať si o tom myslí, kdo chce co chce, ať už to někdo odsuzuje sebevíc i s tím vědomím, že nás maximálně odsuzuje zase jen ego dotyčného, které s ním samým nemá pranic společného?

budu moc rád za vaše reakce, nebojím se nepřijetí Smějící se Jaký pocit ve Vás vyvolává, když ego cítí přijetí? Jak je to pro Vás důležité a proč? Jen to pozorujete, reagujete? Usmívající se

Černošský chlapec s moravskou písní na rtech

10. dubna 2015 v 13:26 | R.S. |  Hudební okénko
Krásný páteční den,

po nějaké době zde mám hudební okénko Usmívající se tentokrát jsem si pro vás připravil (no já ho jen našel, toliko moje příprava Smějící se....) moravskou skladbu Teče voda teče v podání, pro mne neznámého, černošského chlapce kdesi v kostele v USA. Hudba boří hranice, skutečně a toto je toho důkazem. Přátelé, pokud máte někde po ruce ovládací prvek vašich reproduktorů, otočte jím doprava, vypusťte všechny myšlenky, nechte všechny starosti světa alespoň pro tento okamžik stranou a jen buďte. Buďte s tímto chlapcem a užijte si krásný, hudební, trvalý, umělecký zážitek Mrkající


Mladá duše nebo stará?

7. dubna 2015 v 10:38 | R.S. |  Myšlenky R.S.
Krásný den milí čtenáři,

připravil jsem si pro vás článek o tématu, nad kterým, myslím si, se dá pěkně popřemýšlet. Předem upozorňuji, že článek nebude pro lidi, kteří si myslí, že si zde odžijí svůj život a pak je konec a nic nepokračuje. Usmívající se Pokusím se zamyslet nad tématem stáří duší. Samozřejmě je to téma, o kterém můžeme diskutovat, ale těžko budeme předkládat hmotné argumenty, nicméně na tomto blogu se to nikdy nehemžilo hmotnými argumenty, takže směle do toho Smějící se

Na úplný začátek článku musím přiznat, že absolutně vůbec nevěřím tomu, že bychom tu, na planetě Zemi, byli jen na tak krátký čas v céle věčnosti a nekonečnu vesmíru, jaký je nám vyměřen v současnosti. Nevěřím, že se narodíme, pak si tu odžijeme nějakých 60-70-80 let a pak je konec. V mých očích to nedává smysl. Jaký smysl by to mělo? Jedna teorie by jistě řekla, že se narodíme, fungujeme podle jasně daných principů a zákonů přírody, vyděláme peníze, něčeho dosáhneme, někam do dotáhneme, nahromadíme majetek (nebo taky ne...) a pak umíráme. Narodíme se, jdeme do školky, školy, naučíme se něco v duchu systému, jdeme dále do školy či zaměstnání a vyděláváme peníze, abychom přežívali, nebo vyděláváme peníze "abychom si žili" a pak nehledě na majetek umíráme..

Ne, v celé dokonalosti vesmíru, kterou vnímám, toto nedává smysl...přijde mi to málo...ale třeba to tak je, kdo ví....

Věřím, že jedním životem to nekončí, na druhou stranu úplně nevěřím tomu, že bychom se dle zásluh vtělovali v dalších životech do například zvířecích těl, jných forem atd. Možná ano, ale opravdu podle zásluh? Znamenalo by to pak, že pokud jsem se nechoval v tomto životě, v tomto těle, tak jak je v očích toho kterého boha OK, pak se převtělím třeba do křečka? A proč? Znamená to, že křeček je za trest? Nebo žížala? Nebo pavouk? Kdo by tedy určoval, že to které zvíře je za trest? A hlavně proč? V mých očích není důležitějších, či méně důležitých tvorů. Zvíře, člověk, rostlina, kámen, každý má své místo, zná svůj úděl, poslání. Vše je jedno, vše je vědomí. Jen naše ego má potřebu říci "hej, jsem důležitější než ty, ty jsi totiž jen mihule..." proto není v mých očích možné se převtělit na základě posuzování chování do nějaké formy, která by měla být lepší nebo horší Usmívající se Ono totiž začít třeba u klíštěte a propracovat se (dle zásluh samozřejmě...) až do těla člověka zavání označením "slušná kariéra". Nevinný A toto je zase, podle mě, jen pojem naší mysli. Nejsem si jist, jestli v moudrosti boha, vesmíru, přírody (jakkoliv to chceme nazývat...) bychom našli pojem kariéra. Poopravte mě, jestli najdete v okolí zvíře s kariérním postupem, strom, který to někam dotáhl, myslím že ne....Usmívající se

Tak a teď se dostávám k tomu, s čím souzním já Mrkající

Já se domnívám, že se naše duše neustále vyvíjí a že se vtěluje do různých těl za účelem získávání dalších a dalších zkušeností. To mi dává smysl. Podle této teorie je pak jasné, že se zde vyskytují duše staré, mladší, mladé. Prostě duše různých stáří a dovolím si nabídnout, podle čehož můžeme takové duše poznat. Tak prvně začnu těmi mladými. Pokud sem přichází duše mladá, pak věřím tomu, že si zde užívá všeho pro ni nového, lesklého, blyštivého. Tím lesklým a blyštivým mám na mysli její orientaci na statky hmotné, věci movité i nemovité. Těžko se divit, když se ocitne v tomto moderním světě, kde je takových věcí, díky kterým můžeme všechno dělat lehce a pohodlně bez jakéhokliv úsilí zmáčknutím jediného tlačítka. Myslím si, že duše si prostě musí projít touto fází ve svém vývoji, kdyby neprožila tuto zkušenost, nemohla by se dále vyvíjet.
Naproti tomu stará suše, která už všechny ty materiální statky zná, je může během svého života krátce přelétnout, užívat si jich třeba prvních 20 let svého života a pak se jich postupně vzdávat. Může se jich vzdát rovnou. Nebudou pro ni hmotné věci vůbec nic znamenat a dá přednost jiným hodnotám.
Je tedy třeba klidně možné, že například: Jste vnukem svého dědečka, který celý život hromadil palety cukrů pro případ, že se to jistě jednou může hodit a střádal rodinné stříbro a "nepustil chlup" a pro vás toto počínámí je nicneříkající, dáváte přednost osobnímu růstu, jdete po jiné cestě a peníze pro vás mnoho neznamenají, snad jen prostředek k uspokojení fyziologických potřeb. Může z toho plynout to, že ačkoliv na této planetě v tento okamžik jste o dvě generace mladší než dědeček, v kontextu věčnosti jste mnohem starší duše než právě ta, v osobě dědečka sídlící Usmívající se
myslím, že na toto místo patří i kratičké zamyšlení nad následující větou: Ty lidi, které máte rádi, můžete potkat i v příštím životě, pokud si to zvolíte. S těmi, se kterými dobré vztahy nemáte a je mezi vámi "nevyřešeno" potkat prostě v příštím životě MUSÍTE.

A ještě jedna minitřešnička na klasické třešničce uvažovacího dortu:
Ono je podle tohoto všeho možné, že třeba Váš dědeček byl v některém z minulých životů Vaším partnerem. Babička byla třeba Vašim synem atd. atd. atd.

Na úplný závěr článku, který je jen mým pohledem a je zde hlavně proto, abychom se zamysleli, jak to také všechno může být, chci podotknout jednu důležitou věc. To, jestli jste mladá nebo stará duše (teda pokud je tato teorie vůbec správná....) není ani dobře ani špatně. To, že někdo má zalíbení v movitých věcech není dobré aní špatné, stejně tak jestli někdo je na "duchovní" cestě a celý život tráví v modlitbách a meditacích. Naše Ego má tendenci hodnotit a vytvářet jednoduché vzorce typu: "pche, ty se zajímáš o majetek? No jo, jsi ještě mladá duše, to já už mám za sebou..." Mohli bychom se pak domnívat jestli je lepší, například pro okolí, býti pokornou mladou duší, nebo přemoudřelou starou duší (která v tomto případě pravděpodobně nebude ani zdaleka tak stará, jak si sama o sobě myslí Smějící se ) Býti starou duší stále není žádnou zásluhou....

To, že se vše vyvíjí a vše plyne, je moudorst stará mnohá staletí, na níž upozorňoval už Herakleitos z Efezu svojí větou Panta rhei Usmívající se I duše se snad tedy vyvíjí a těžko bychom po ní mohli chtít aby ve svém mladém stádiu uchopila moudrosti Akašické kroniky a hledala souvislosti mezi jejím současným bytím a světem který tvoří. A je to tak dobře. Východní filozofie hovoří o tom, že je potřeba 10 000 hodin cvičení, než získáte praktické dovednosti a než se připraví třeba naše mysl na to, aby byla schopna pojmout vědění například ohledně kvantové fyziky Usmívající se

No doufám, že jsem dal vašim myslím důvod k přemýšlení. To byl můj cíl tentokrát Usmívající se

Anděl s igelitkou

1. dubna 2015 v 11:52 | R.S. |  Andělé
Přátelé,

pokud jste se prokousali meditací, která vede k setkání s vaším andělem strážným, pak už možná znáte jeho jméno. Usmívající se A možná ne, ale to nevadí. Hlavně to nelámejte přes koleno, ono to v podstatě není až tak důležité. Každopádně ať už jste se se svým andělem seznámili, nebo neseznámili, ať už na něj věříte, či nikoliv, vězte, že je stále s vámi. Náš svět je vůbec plný andělů (a myslím, anděly jako anděly a ne jakože se o člověku řekne, že je anděl - takových je tu taky spousta, ale pojďme se věnovat těm jemnohmotným). Váš strážný anděl je u vás a je připraven vám pomoci v jakékoliv oblasti vašeho života, vašeho bytí.
A teď jak na to? Usmívající se No je to jednušší, než by se mohlo zdát. Prostě požádejte Smějící se Opravdu stačí pozdravit, požádat, poděkovat a počkat, nic víc, nic míň. Váš anděl Vám nebude pomáhat v nějakých destruktivních věcech, to nečekejte. Pokud se do takových věcí pouštíte, tak vězte, že je u vás a radí vám, že to dělat nemáte, ale pokud neposloucháte, zasáhnout nemůže. pokud však společně spolupracujete, pak je to radost. V okamžiku, kdy anděly pustíte vědomě do svého života, pak, jakoby se vám rozšířil obzor, jako kdyby se otevřel nový svět. To jsou například pocity, které zapavily mě. Nevinný
Děláte si s něčím starosti? Máte tu svého anděla Usmívající se

Existuje krásná metoda, když vás něco opravdu tíží.
Člověk si s sebou nese spousty zatížení ze své minulosti, nese si s sebou závaží svých předchozích rozhodnutí, činů. Vlastně člověk je asi jediný tvor, který se neustále vrací k tomu co bylo a má trýznivá nutkání se tím dokola stále trápit a dokolečka se trestat a mučit ve svých myšlenkách. Je to v podstatě šílené, jako kdyby se tím dalo něco vrátit. v takové chvíli má plnou moc nad vaším já vaše mysl a je těžké ji vypnout.
A teď si vezměte, že je vedle vás někdo, kdo je ochoten a schopen vás toho teď hned zbavit. Stačí jediné, odevzdat situaci.
Víte, co se stane s "problémem", když jej odevzdáte a nelpíte na něm? Čeká vás jedna z následujících dvou věcí: Problém se buď vyřeší (třeba i "zázračně") nebo bude nahrazen něčím jiným "lepším".
Nuže na toto existuje jednoduchá vizualizační technika (nemám v oblibě příliš slovo technika, ale budiž Smějící se )
Stačí si představit svého anděla vedle sebe,před sebou, u sebe (ne naráz pochopitelně, to by asi moc dobře nešlo, z těchto variant si prosím pěkně nějakou vyberte Smějící se ). A tomuto andělovi všechny tyto problémy dát, požádat ho, aby je odnesl, poděkovat za to a pak už se jen dívat za ním, jak mizí v dáli, i se všemi vašimi, teď už bývalými, problémy. Pokud jste schopni si toto představit, vizualizovat, pak máte vyhráno. Já dříve všechno nakládal svému andělovi do velké igelitky, než mi řekla manželka, že se chovám vlastně neekologicky, a že bych měl anděla vybavit spíše třeba proutěným košíkem. Usmívající se Stalo se Nevinný
Jsou lidé, kteří mají problém s vizualizací, nedokážou si představit vše, co jsem popsal výše a jsou vnímavější a šikovnější na jiný způsob a to napříkklad na prožitkové vjemy. V tom případě si celou situaci prožijte, prociťte, jak je váš anděl u sebe, prociťte tu úlevu, jak mu vše odevzdáváte, jak se vám ulevuje a je vám lépe a lépe. S každým nádechem se cítíte lépe a s každým výdechem se zbavujete všech starostí a problémů, prožijte si poděkování a jeho odlet se všemi těžkostmi, kterých vás zbavuje.

Nechci úplně rozepisovat do podrobna jak na to, návodů na vizualizace a všelijaké afirmace, zhomtňování je na internetu spousta. Já jich již v podstatě nepoužívám a je to tak individuální věc, že výše popsané řádky jsou jen spíše vodítekem, co se dá dělat s velmi velmi stručným návodem Mrkající

A teď malá odbočka. Rád sleduji souvislosti mezi jednotlivými technikami (zase to slovo), metodami práce a učeními jednotlivých náboženství ( každopádně jsem dokola utvrzen v tom, že všechny učení a náboženství učí o tom samém, kéž by si toho byli vědomi i představitelé všech směrů a přestali donekonečna vést marný a nesmyslný boj o to, kdo má pravdu...). Jistě se najde mnoho lidí, kteří mají lidi mluvící o andělích za blázny. Je mi to jedno. Je spousta lidí, kteří třeba váhají, jsou lidé, kteří věří, jsou lidé, kteří ví. Tímto jsem se chtěl dostat k následujícímu. Nezáleží na tom, jestli věříte, nevěříte, víte, či opovrhujete. Smyslem tohoto článku bylo především předat poselství o tom, co je ukryto uvnitř tohoto textu a to ODEVZDAT PROBLÉM a nelpět na něm. A o tom učí spousta starých i "moderních" nauk. Důležité je pro mě uvědomění, že vesmír je tak dokonalý a vyvážený, že pokud exeistuje nějaký problém, pak si můžeme být jisti, že k němu zíroveň existuje i řešení Usmívající se

To, že odevzdáte problém neznamená žádnou pasivitu, tím, že převezmete zodpovědnost za současnou situaci a už se odmítnete donekonečna zabývat minulostí, tím jak se to stalo, kdo to mohl způsobit, proč se to stalo zrovně vám, trest vás přece nemůže minout atd., tím získáte obrovskou možnost udělat něco jinak, změnit, začít něco dělat, měnit. Líbí se mi věta, která sem krásně zapadne a to: Chyby nejsou od toho, aby byly trestány, chyby jsou k tomu, aby byly napravovány.

Např. Ho´oponopono říká: Omlouvám se, prosím odpusť za všechno, co se ve mě děje a co způsobuje, že se děje to a to, což vnímám jako problém... Přijetím stoprocentní odpovědnosti za celou situaci a toho, že tady ta situace je, neodmítání této situace, kterou jsme kompetentní řešit my, naše vyšší já, bůh. Pokud si ji nebudeme držet a odevzdáme ji, pak se s ní může teprve něco stát. Nikdy se nic nevyřeší pokud budeme problém u nás pevně držet za pačesy, vinit z neštěstí všechny kolem, svádět na okolí naše neštěstí a nakonec se s problémem ztotožníme a stane se naší součástí. Ihaleakala Hew Len řekl toto: Jednoho dne jsem se procházel po svém bytě a slyšel jsem vrzání. Šel jsem po schodech nahoru a tam seděl Bůh v houpacím křesle. Zeptal jsem se ho "co tady děláš?" "Nemám co na práci", odpověděl Bůh. "jak to, že nemáš co na práci?" "To je tak", řekl Bůh, "lidé mají spoustu starostí a problémů, trápí se, jsou nešťastní, ale rozhodli se, že s tím nepotřebují pomoci, že si vše vyřeší sami. Nechtějí je odevzdat a tak nemám co dělat."
Při odevzdání situace a požádání našeho vyššího já, tedy nás, naší podstatě, která ví, co a jak, dochází k odstraňování starých programů, které způsobují to, že něco vnímáme jako problém....Usmívající se

Eckhart Tolle říká: Buďme přítomní, neulpívejme na minulosti. Jediný okamžik, který existuje je pouze teď a tady. Buďme bdělí. V tomto okamžiku neexistuje žádný problém. V tuto chvíli, při plném přijetí dané situace se můžeme rozhodnout, co s danou situací (problémem, který vlastně neexistuje) budeme dělat. Můžeme z této situace utéci, můžeme ji začít řešit. V plné přítomnosti se nachází řešení každého problému. Řešení toho, co nás trápí neexistuje nikde v minulosti, ani v budoucnosti, jen teď. To je jediný okamžik, kdy můžeme něco změnit. Tím, jak žijeme tento okamžik, utváříme svoji budoucnost, která se stejně bude odehrávat v přítomném okamžiku Usmívající se

Jose Silva, autor silvovy metody mluví o tom, že se všechny problémy a situace dají přeprogramovat, čímž se opět dostáváme k tomu, že tady a teď, tentokrát v hladině Alfa, předělávám staré programy na nové, které už nezpůsobují "problémy". Opět odevzdáváme minulé situace, na kterých už nelpíme a nahrazujeme je vědomě, tím, čeho chceme dosáhnout, tak jak situaci chceme mít.

Ruiz mladší i starší nás přivádí k přítomnosti a opuštění minulosti, nezdravých vzorců, dodržováním pěti dohod. Netáháním naší mrtvoly (staré bolesti a šrámy, křivdy) z minulosti, kterou s sebou vláčíme a všem ji dokola ukazujeme, se kterou jsme ztotožněni a věříme, že je naší součástí.

Východní náboženství nás také přivádí k přítomnému okamžiku, kde se vše odehrává. Můj oblíbený Mooji, jehož videa si zde můžete pouštět a tak dále a tak dále Usmívající se

Vězte, že všechno můžete začít měnit hned teď. Odevzdejte svůj prolém andělovi, kterého máte vedle sebe. Odevzdejte ho vyššímu já, synchronicitě, vesmíru, přírodě, ono je vlastně úplně jedno, komu Usmívající se Přijměte stoprocentní zodpovědnost za vše, co se kolem vás děje. Buďte přítomní a bdělí Usmívající se buďte svědky zázraků, které se kolem vás začnou dít a už se dějí, jenže nejste chopni je přes nánosy minulých vzorců, problémů a očekávání budoucnosti, vidět Usmívající se Uvědomte si, že Vy jste tím tvůrcem věcí kolem sebe, nemusíte být jen pozorovatelem, i když i to je skvělé, jen být a pozorovat, nehodnotit.....
Absolutně všechno, co se vám děje tvoříte vy, není žádné "venku".....Tvořte..... Usmívající se

Klid a mír ve mě R.S.Martin