O bezpodmínečné lásce

12. března 2015 v 8:21 | R.S. + manželka |  Myšlenky R.S.
Přátelé,

dnes tu mám zamyšlení, které vyplynulo při předlouhých koverzacích na téma láska, které jsem vedl koncem minulého týdne s manželkou. Přišel jsem s teorií, kterou mi opakovaně nějak nabourávala, stále s tím nesouzněla, měla nějaké komentáře a tak dále a tak dále, až jsme se shodli na následujícím: Usmívající se (Nakonec jsme stejně zjistili, že jsme celou dobu mluvili o tom samém, jen jsme používali výrazy, se kterými jsme se navzájem nemohli nějak ztotožnit. A tak jsme, doufám, našli taková slova, která budou čitelná i Tobě, kdož právě tento článek čteš Usmívající se)

Abychom pochopili, co vlastně znamená přijetí druhého takového, jaký je, musíme si uvědomit, že všechno hodnocení druhých lidí vychází jen a pouze z našeho ega, z naší mysli. Když od tohoto odhlédneme a podíváme se nad mysl, zpozorujeme totiž, že již není nikdo, kdo by měl tendenci hodnodit. Naše bytí, vědomí to nepotřebuje, nic mu to neříká. Na druhé straně si musíme uvědomit, že když naše mysl hodnotí a posuzuje, hodnotí zase jen a pouze ego toho druhého, jeho projevy a chování na jeho egu založené. To je obrovsky důležité toto pochopit. Když si uvědomíme, že to, co naše mysl hodnotí je zase pouze ego toho druhého, můžeme se od toho oprostit a začít vidět toho, kdo je za tímto egem, toho, kdo se skrývá za rolemi, které hraje mysl dotyčného. V tomto okamžiku vidíme druhého bez všech nánosů, které na sebe nabalil výchovou, prostředím atd. Bez všech programů, na jejichž základě jedná. Vidíme krásnou čistou bytost, kterou dotyčný je. Toto znamená bezpodmínečné přijetí v mých očích. Vidím-li a uvědomuji si jeho bytí pod nánosem všech vzorců, rolí, miluji ho jako bytost, přičemž nemusím vůbec ani v nejmenším souhlasit s jeho chováním, projevy a tak dále.
Myslíte si, že nejde milovat mnohonásobného vraha, jako dokonalou lidskou bytost?
Jde....můžeme mu dokonce na určité úrovni bytí odpustit a přitom stále nesouhlasit s jeho činy...

A teď druhá strana mince Usmívající se (a teď se to trochu zamotává...Nevinný)

....pokud jsme schopni uvědomit si, že to co nemáme rádi na druhých je jen posuzování naší mysli, která hodnotí ego druhých, pak "logicky" dojdeme k závěru, že i to, že se nám něco na někom líbí a máme to na něm rádi, je zase to samé hodnocení a posuzování vycházející z našeho ega v interakci s egem druhých (oh, jak se sem teď hodí ta památná věta, že ego vlastně není a existuje vždy jen ve vztahu k druhým lidem...chápete? Mrkající ). Takže došli jsme k tomu, že při tom stavu, kdy jsme nad naším egem, vnímáme všechny lidi jako krásné dokonalé bytosti, které máme stejně tak rádi ať už jsou jejich role jakékoliv, ať už hrají to, co se nám líbí, nebo to co se nám nelíbí (tím slovem "nám" myslím naše ega, která nemají nic společného s tím, kdo jsme, pochopitelně...)
Takže, kde je vlastně místo pro tu naši romantickou lásku, když najednou milujeme všechny lidi? Kde je zamilovanost a co to vlastně je? Je to jen chemická reakce? Nebo to je jen momentální nálada? Stav, který trvá nějakou chvíli na základě působení hormonů? Nebo co to je? A proč tedy setrváváme s partnerem? V čem je tedy tato láska taková, že nás drží v partnerském vztahu nebo v manželství?

Odbočím..

Manželka mi k tomu řekla, že to je láska, kde milujeme "víc" a přitom to neznamená, že by jiná láska byla "míň" ?????? No to mě tedy opravdu dostalo, přece jsem byl vychován k tomu, že když je něčeho někde víc, tak k tomu musí existovat i to druhé, které je míň....no podle manželky NE! Jak s tímto souzníte? S vyplazeným jazykem

No, závěrem nám vyšlo, že je ta láska jiná Smějící se ano, takto banální závěr nám z toho vyšel Smějící se a je jiná ve smyslu toho, že v partnerském vztahu (jasně, každý mezilidksý vztah je partnerský, ale držme se slova partner ve smyslu přítel/přítelkyně, manžel/,manželka....) jde o spojení dvou duší, které jsou k sobě přitahovány z toho důvodu, aby se podporovaly a vedle sebe rostly a když se jejich cesty rozdělí, pak zmizí to, co jsme definovali jako "jiná láska" a cesty partnerů se na této úrovni mohou rozejít. Proto jsme s našimi družkami a druhy, abychom mohli sledovat, jak rostou, abychom u toho byli, abychom je u toho podpořili, aby ony nám nastavily to samé zrcadlo, abychom se i zbavili našich eg a prostě jen byli Usmívající se

...a jak už to tak bývá a v posledních měsících je to raketové, když se ptáte dostáváte odpovědi a tak ke mě včera došla následující odpověď, která bude hezkým zakončením tohoto článku, nuže:

"Lidé si myslí, že spřízněná duše je někdo dokonalý. To je přesně to, co všichni chtějí. Pravdou ovšem je, že spřízněná duše je zrcadlo, osoba, která vám ukáže vše, co vás drží zpátky. Osoba, která vám přináší zaměření na sebe a která vám v tu chvíli mění cělý váš dosavadní život.
Pravdou je, že spřízněná duše je pravděpodobně nejdůležitější osobou, se kterou se kdy setkáte, protože strhne vaše nepropustné zdi, propleskne vás a vy můžete jít vzhůru. Ale žít se spřízněnou duší navždy? Ne. Příliš bolestivé. Spřízněné duše, které přijdou do vašeho života jen odhalují další vrstvu vás samotných a pak odejdou. Cílem spřízněné duše je, aby vámi otřásla, trochu potrhala vaše ego, ukázala vám vaše překážky a závislosti, zlomila vaše otevřené srdce, aby se do vašeho života mohlo dostat nové světlo, abyste mohli být natolik zoufalí a mimo kontrolu, že vám nezbude, než změnit svůj život. V tu chvíli vám život představil svého duchovního mistra."

...jen dodám, že žena s tím zase nesouhlasila a měla k tomu nějaké připomínky, ale to bysme tu byli ještě hoooodně dlouho (je pravda, že i ve mě vše nerezonuje s uvedenou myšlenkou, ale tak to má být, pochybujme a tvořme si vlastní názory)

...úplným závěrem přidám myšlenku, kterou je fajn říditi se: Ihaleakala Hew Len před deseti lety řekl, že v ten den, kdy nikoho celý den nebude hodnotit a posuzovat, si dá velký zmrzlinový pohár plný karamelu a tak se jím nacpe, až se třeba pozvrací. Do dnešního dne si ho nedal.....

Tak velkou má moc naše mysl, která vidí (nejen) "chyby" na druhých lidech. Pokusme se být nad ní, vypínejme naši mysl a zkusme si, jak moc je to těžké nehodnotit a jen přijímat to, co je a jak to je. Dovolme si přijímat krásu lidí kolem nás, i když ji naše mysl nechce vidět Mrkající

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama