Březen 2015

2 x Satsang prosím....

26. března 2015 v 7:34 | R.S. |  Mooji
Krásné ráno milí přátelé,

o víkendu jsem měl krásný zážitek při jedné diskuzi v rodinném kruhu. No ono se asi nejednalo o pravou diskuzi, neboť pokud by tomu tak bylo, pak by se muselo diskutovat, předkládat argumenty a tak dále. Jenže toto chybělo. Ve zkratce se jednalo o téma očkování a celá situace vznikla opravdu "náhodně", kdy manželka vyndala knihu, kterou půjčovala kamarádce a "náhodou" ji otevřela na stránce věnované očkování. Strhla se vášnivá debata, kdy ona jako mikrobioložka mluvila o, v jejích očích, zbytečnosti některých vakcín a jejich alternativách. Zbylí účastníci diskuze nesouhlasili. To je v naprostém pořádku. Jenže oni nesouhlasili bez argumentů. Nesouhlasili jen slovy, "tak to není", "nemáš pravdu", "kdyby to tak bylo ,už by se to přece dávno dělalo".

No, já jsem tam seděl a na celé se díval, bez jediného slova. Jen v jeden okamžik jsem zavrtěl hlavou a pomyslel si něco o zbytečnosti takové dikuze a zároveň obdivoval manželku, která neúnavě argumentovala lidem, kteří ji stejně nenaslouchali.
Toto samozřejmě neuniklo tchýni. Smějící se Myslela si zřejmě, že nesouhlasím s jejími názory a vyzvala mě, abych k tomu něco řekl...
Řekl jsem, že s očkováním v této podobě nesouhlasím a chtěl jsem tedy říci něco o mém přesvědčení. Stačil jsem však jen začít následující větu, ve které jsem začal slovy "neexistuje jediná studie, která by prokázala účinnost očkování, ale...." nedořekl jsem, byl jsem přerušen tentokráte tchánem, který řekl, že ne, že tak to není, že očkování vymýtilo smrtelné choroby. Nevadí, opět jsem se pokusil začít myšlenku tou samou větou a zase jsem skončil v ten samý okamžik jako při prvním pokusu. Smějící se
Ano, diskutující se už nedozví, kam měla směřovat moje myšlenka a odnesou si jen začátek mé věty s tím, že toto je můj pohled na věc, ale to je celkem jedno. Proč to však píšu. V tento okamžik jsem si uvědomil, že mě vlastně nikdo nechce poslouchat a že diskutující zřejmě nejsou ochotni opustit ani na chvilku své myšlenky a že si zřejmě chtějí jen trvat na svém ale hlavně nediskutovat Smějící se (jednalo se o takovou tu typickou debatu, kdy si skupina lidí musí navzájem potvrdit, že jejich názor je ten jediný správný a jakýkoliv jiný názor je potřeba rychle odmáznout a jde se dál...) No a tak jsem se pokusil začít další myšlenku a povídám "do takové debaty nechci investovat..." zase jsem byl přerušen jiným členem rodiny, který mi skočil do půlky mé věty se slovy "ty jsi jako kapitalista. Nechceš investovat..."
Aha, tak já asi dnes nesmím dokončit ani jednu větu, blesklo mi hlavou Smějící se No zkusil jsem to a povídám. "Nechci do takové debaty investovat energii..."
...a to byl zase červený hadr na manželčinu maminku, která tentokrát bez jakýchkoliv servítek povídá: "no aby tě to náhodou neunavilo, ty chudáčku" Smějící se Smějící se
Tak to je fakt vtipné, dovolávat se diskuze, když vás nikdo nepustí do dokončení jediné věty. A když jsem se tedy omluvil, že takto opravdu diskutovat nebudu, dostalo se mi věty od milované tchýně, že přece máme všichni své názory, které si máme vyměnit, což bylo vzhledem k předchozím chvilkám trochu absurdní. Smějící se

Tak to byl takový vtipný úvod k následujícím videjím. Aneb jak jsem strávil příjemné chvilky s lidmi, kteří byli unášeni svými myšlenkami, které jim ani na chvilku nedovolily být bdělými a přítomnými a v okamžiku ohrožení plynule přecházeli do protiútoku. Pro mě je každá taková chvilka spojená s velkým díkem, kdy si takovou věc mohu uvědomit Usmívající se

No byl to takový kostrbatý úvod k následujícím dvěma videjím, takový trochu oslí můstek, ale....

Těžko bych mohl dodat víc, než říká sám Mooji. Nechť jsou následující dvě videa pro vás jedinečným zážitkem a zkušeností Usmívající se Nechť jsou naše ega alespoň na chvíli zapomenuta a jsme přítomni a násloucháme ostatním lidem, zvířatům, rostlinám. A nechť je takových chvil více a více Usmívající se






Tellington TTouch

21. března 2015 v 11:19 | R:S. |  Myšlenky R.S.
Přátelé Usmívající se

před nedávnem jsem Vám slíbil, že se s Vámi podělím o zajímavou a krásnou tréninkovou techniku (asi nejen) domácích mazlíčků. Přál jsem si, aby na tomto blogu bylo k vidění mnoho krásných a mírumilovných záležitostí a to se přesně teď stane. Usmívající se
Úplně zde asi nebudu vysvětlovat, co vlastně je metoda TTouch, jak se dělá, ale jen pro úplný úvod se ji pokusím definovat, podrobnější informace, včetně kontaktů Vám přinesou následující internetové stránky:


Takže úvodem. Budu citovat autorku blogu (Marti promiň, ale vlastními slovy by to bylo na dlouho a já se za chvilku rozepíšu o osobním postoji Smějící se ) a řeknu Vám, že se jedná o druh respektuplného způsobu práce se zvířaty, který jim pomáhá překonat různé zdravotní, mentální i emocionální problémy. TTouch rozeznává neoddělitelné spojení mezi držením těla a chováním a využívá práci s tělem, různé metody vodění, trénink přes překážky a specifické pomůcky k uvolnění napětí a navození pocitu klidu, uvolnění a pohody. To v zápětí pomáhá rozvinout zvířatům sebedůvěru, sebekontrolu a umožní jim překonat jejich instinktivní a často ustrašené reakce.

Takže jdeme na to Usmívající se začnu tím, že tato metoda se věnuje spojení mezi držením těla a chováním. Myslím, že je to stejné jako u lidí a tak si dovolím drze přidat, že při správném držení těla dochází k významnému zlepšení nálady a v důsledku mentálního působení (a zase ta psychosomatika) ke zlepšení zdravotní situace, imunity. Takto to máme my lidé. Většinou si můžeme všimnout, že když máme blbou náladu, svěsíme nevědomě ramena, nic nás nebaví, a třeba se nakonec i rozstonáme. Nebo když nás něco bolí, pak máme blbou náladu, "nemocný" postoj atd.Jenže ono to funguje i obráceně tzn. správným držením těla dokážeme vědomě ovlivnit náladu a zdraví. Neodpustím si odbočku k panu Mirzakarimovi Norbekovovi, který si této spojitosti mezi náladou, držením těla a celkovým zlepšením zdraví všímá ve své knize "jak se zbavit brýlí, aneb zkušenosti hlupáka". On používá termín "svalový korzet", kdy (když to zkrátím...) správným držením těla, narovnanými zády, zataženým břichem a úsměvem na rtech vědomě ovlivňujeme a vylepšujeme zdravotní stav, náladu.... (...no tak to bylo hodně ve zkratce, doporučuji si knihu přečíst, aby bylo jasné, jak to funguje....nebo mi můžete věřit.....brýlí jsem se zbavil.....) Usmívající se

Takže pokud chceme mít doma veselé zdravé zvířátko, bod pro TTouch, který této oblasti věnuje velkou pozornost.

Ono vůbec, celá tato metoda je založena na lásce a přijetí vašeho domácího mazlíčka. Člověk se na vědomé úrovni vždy rozhoduje na základě lásky nebo strachu. Není důvod se domnívat, že by to zvířátka měla mít jinak. Když si budu moci vybrat, jestli mě náš pejsek poslechne proto, že se mě bude bát, nebo proto, že mě bude mít rád a udělá to s radostí, pak, dámy a pánové, další bod pro TTouch.

Nebudu tu popisovat proces změny postojů zvířátka, jejich chování, ale zaměřím se na to, jak to mění postoj můj, jakožto průvodce domácího mazlíka. Už jen to, že jsem se dostal k této metodě (děkuji) a k trenérce této metody (děkuji), která se věnuje zvířátkům (aspoň si myslím) většinu svého času, pro mě znamenalo zásadní změnu v postoji ke zvířatům. Od první hodiny, chceme-li to tak nazývat, se veškerý kontakt nese v atmosféře plné klidu a energie, kdy jste přítomni a bdělí se svým zvířátkem. A nemyslím tím, že jste s ním fyzicky přítomní, myslím tím, že jste s ním mentálně a všímáte si toho spojení a toho, jak proudí společná energie, kterou se učíte vnímat. A o tom to je. Být se zvířátkem, všímat si jakou má náladu a podle toho s ním pracovat, poznat, když už toho je moc, kde co ubrat, kde přidat a tak dále. To je základem pro každodenní soužití nejen se zvířátky, ale s lidmi, v každém vztahu, v každé interakci.

Už teď se dá krásně pochopit, proč píšu to, že to mění i mě. Možná právě především mě. Možná zde jde hlavně o to, abyste se naučili být se zvířátkem v klidu a tím klidem dodat pejskovi, kočičce, pavoukovi (nepřeháním...) trochu toho vašeho klidu. Dát mu tímto způsobem najevo "jsem tu s Tebou", "vím, že to bolí, jsem tady, jsme v tom spolu", "rozumím, že tě rozčilují velký chlapi, podíváme se na to spolu a zvládeneme to", "chápu, že se ti nelíbí ten traktor, ale dáme to".

....Když si jen uvědomíte, kolik zloby se dá přenést na psa jen vodítkem, které jako bleskosvod "vodí" vaše emoce přímo na jeho kšíry dotýkající se jeho těla. Všímáte si někdy jak vodítko vodí vaše emoce?

Do chvíle, než jsem začal s TTouch bych nevzal do ruky pavouka....už jo. Viděl jsem jak po TTouch měnil barvu náš chameleon, který byl po vážném úrazu a jak se mu ulevilo už jen tím, že se ho někdo dotýkal a byl s ním - u chameleonů je to krásně vidět, když mění barvy v závislostech na náladě a my v té době, jeho zelenou, kterou jsme znali z těch chvil, kdy měl dobrou náladu, už dlouho neviděli....(a všude se přitom dočtete, jaký jsou stresoři a nemají rádi doteky)

Takže když to shrnu do závěrečného odstavce. Zvířátka se pomocí této metody naučí zvládat stres, bolest, nepohodu, mohou se lépe koncentrovat na výcvik poslušnosti a hlavně pochopí, že je někdo chápe. Že se jim někdo snaží porozumět, že je někdo s nima nejen fyzicky.
Lidé se učí respektu ke zvířatům bez rozdílu srsti či opeření. Učí se být v klidu v zátěžových situacích, učí se být přítomní teď a tady se zvířátkem.

A to je 1000 bodů pro TTouch.

Samozřejmě se nejedná o metodu, která by fungovala za všech okolností u všech zvířat, ale taková metoda, domnívám se, neexistuje. Jeden příklad za všechny je náš potkánek, budiž mu lehká zem. Ten na sebe nenechal sáhnout nikoho a nikdy a nepohnul s ním ani TTouch. TTouch nemůže být asi účinný v případě, kdy páníček není v pohodě, cloumá s ním zlost, agrese. Ale to je zase v mých očích o důvod víc, proč se vydat právě tímto směrem, protože tohle TTouch mění.

Chcete-li se vydat na společnou cestu se svým domácím mazlíkem, ať už je jím kdokoliv, a Marta (viz horní odkaz) by Vám řekla o rozličných zvířátkách, které TTouch dokonce vyžadují, pak by toto mohla být pro vás jedna z možností. A ostatně, vyzkoušením nic neriskujete, maximálně to, že se vám to nebude líbit a budete se věnovat svému zvířátku jinak Usmívající se

Na tomto blogu nebudu psát nic, co bych neměl vyzkoušené na vlastní kůži. Vždy se jedná o vlastní zkušenosti a prožitky. Tlapku na to Usmívající se


O bezpodmínečné lásce II.

18. března 2015 v 7:18 | R.S. + Jirka |  Myšlenky R.S.
Drahý čtenáři,

díky sdílení tohoto článku na facebooku se mi dostalo velmi zajímavého komentáře od jednoho krásného dušeho Usmívající se a myslím, že bez toho, aby zde byla jeho reakce, by původní článek o bezpodmínečné lásce nebyl jaksi kompletní a tak si s dovolením vypůjčím diskuzi z FB a přepíšu ji sem a to rovnou do článku, aby se tím uzavřel minulý článek o bezpodmínečné lásce a byl obohacen jiným úhlem pohledu. (vy kteří jste nečetli původní článek, vraťte se nejprve k němu, protože jinak vám tento dodatek nebude moci dávat vůbec žádný smysl Usmívající se )

Minulý článek byl opět o Egu, jakožto o našem neustálém průvodci a o tom, že opravdu jsme to my, za tím egem, kdo ho můžeme vypnout. V ten okamžik totiž přestaneme hodnotit a uvědomíme si, že to, co hodnotíme je zase jen ego a to pro změnu druhého člověka. Po vypnutí ega, a tím pádem hodnocení, nám zbyde krásná čistá bytost bez všech vzorců a programů a tu přijímáme a milujeme, prostě jen tak, bezpodmínečně (tolik shrnutí pro zopakování předešlé látky Smějící se). Krásná duše, říkejme jí Jirka, k tomu dodává následující:

...tak mi připadá, že samotná exeistence nepotřebuje energii. Ego neexistuje právě proto, že k tomu, aby se "vyjevilo" potřebuje energii = naši pozornost. Jakmile energie (pozornost) přestane proudit, ego mizí. Asi je to jako s hmotou, která je tu jen, když ji pozorujeme.
Anthony De Mello připrovnává bezpodmínečnou lásku ke květině, která kvete a voní...pro kohokoli bez posuzování a dokonce i pro nikoho Usmívající se. To je další level ne? ...milovat bezpodmínečně kohokoli a pak milovat bezpodmínečně nikoho. Zní to blbě, aly myslím že chápeš, co tím chci říct. Nikdy by mě nenapadlo, že milovat nikoho může bejt větší láska, než milovat všechny...vesmíre, něco bych ti od plic řekl, ale miluju tě, tak mlčím Usmívající se

A co na to já? Nevinný

...souhlasím. existence je jedinou objektivní pravdou, prostě je, ať už na ni někdo věří nebo ne. Proto ego nemůže existovat, pokud mu tu energii nedodáme Usmívající se proto je důležité vypnout mysl - pozornost, aby tato entita nebyla Usmívající se...
nevím do jaké míry je to další level. Když začeneme milovat všechny, tzn. odpadnou důvody k tomu nemít někoho rád, v ten samý okamžik odpadají důvody pro to někoho mít rád, ne? Tzn. když začneme mít rádi všechny, nemáme rádi vlastně nikoho a tak bych řekl, že to je stejný level? jen z jiného úhlu pohledu? Usmívající se milujeme všechny formy a voníme pro ně jako květiny ať už tu jsou nebo nejsou Usmívající se to je ostatně rozdíl oproti psychologickým knihám, které tvrdí, že potřebujeme být přijímáni okolím, což vlastně nepotřebujeme, protože kdyby ano, znamenalo by to býti květinami, které kvetou a voní, jen když je kolem okolí, které to přijímá Usmívající se

A Jirka dodává: "jo souhlas...Usmívající se"

Líbí se mi připrovnání ke květinám a k tomu, že můžeme být květinami, které tu budou pro okolí a i pro nikoho kvést a vonět. Ostatně, je to to samé, o čem píše Eckhart Tolle - také o květinách. Píše totiž, že květiny jsou osvícenými mezi rotlinami. Že ptáci jsou osvícenými mezi zvířaty a krystaly jsou osvícenými mezi kameny. Přijímat přítomný okamžik bez ega, bez hodnocení a posuzování, které ani objektivně nemohou existovat a jsou to jen jakési myšlenkové konstrukty, znamená býti osvícenými, znamená to být květinami, ptáky a krystaly Mrkající Dovolme si kvést, vonět, létat a zářit Usmívající se

A ještě jedna věc, která mne napadá. Ze článků vyplívá, že někdy stačí změnit "jen" úhel pohledu na danou věc. Tímto je fajn řídit se, když se zdá, že se daná situace nedá řešit. Ono občas totiž opravdu stačí se na ni podívat z jiné strany. Př. když strčíte hlavu do tlamy krokodýlovi, jste na tom oba stejně z určitého úhlu pohledu.
Vy máte hlavu v tlamě, on má hlavu v tlamě......

O bezpodmínečné lásce

12. března 2015 v 8:21 | R.S. + manželka |  Myšlenky R.S.
Přátelé,

dnes tu mám zamyšlení, které vyplynulo při předlouhých koverzacích na téma láska, které jsem vedl koncem minulého týdne s manželkou. Přišel jsem s teorií, kterou mi opakovaně nějak nabourávala, stále s tím nesouzněla, měla nějaké komentáře a tak dále a tak dále, až jsme se shodli na následujícím: Usmívající se (Nakonec jsme stejně zjistili, že jsme celou dobu mluvili o tom samém, jen jsme používali výrazy, se kterými jsme se navzájem nemohli nějak ztotožnit. A tak jsme, doufám, našli taková slova, která budou čitelná i Tobě, kdož právě tento článek čteš Usmívající se)

Abychom pochopili, co vlastně znamená přijetí druhého takového, jaký je, musíme si uvědomit, že všechno hodnocení druhých lidí vychází jen a pouze z našeho ega, z naší mysli. Když od tohoto odhlédneme a podíváme se nad mysl, zpozorujeme totiž, že již není nikdo, kdo by měl tendenci hodnodit. Naše bytí, vědomí to nepotřebuje, nic mu to neříká. Na druhé straně si musíme uvědomit, že když naše mysl hodnotí a posuzuje, hodnotí zase jen a pouze ego toho druhého, jeho projevy a chování na jeho egu založené. To je obrovsky důležité toto pochopit. Když si uvědomíme, že to, co naše mysl hodnotí je zase pouze ego toho druhého, můžeme se od toho oprostit a začít vidět toho, kdo je za tímto egem, toho, kdo se skrývá za rolemi, které hraje mysl dotyčného. V tomto okamžiku vidíme druhého bez všech nánosů, které na sebe nabalil výchovou, prostředím atd. Bez všech programů, na jejichž základě jedná. Vidíme krásnou čistou bytost, kterou dotyčný je. Toto znamená bezpodmínečné přijetí v mých očích. Vidím-li a uvědomuji si jeho bytí pod nánosem všech vzorců, rolí, miluji ho jako bytost, přičemž nemusím vůbec ani v nejmenším souhlasit s jeho chováním, projevy a tak dále.
Myslíte si, že nejde milovat mnohonásobného vraha, jako dokonalou lidskou bytost?
Jde....můžeme mu dokonce na určité úrovni bytí odpustit a přitom stále nesouhlasit s jeho činy...

A teď druhá strana mince Usmívající se (a teď se to trochu zamotává...Nevinný)

....pokud jsme schopni uvědomit si, že to co nemáme rádi na druhých je jen posuzování naší mysli, která hodnotí ego druhých, pak "logicky" dojdeme k závěru, že i to, že se nám něco na někom líbí a máme to na něm rádi, je zase to samé hodnocení a posuzování vycházející z našeho ega v interakci s egem druhých (oh, jak se sem teď hodí ta památná věta, že ego vlastně není a existuje vždy jen ve vztahu k druhým lidem...chápete? Mrkající ). Takže došli jsme k tomu, že při tom stavu, kdy jsme nad naším egem, vnímáme všechny lidi jako krásné dokonalé bytosti, které máme stejně tak rádi ať už jsou jejich role jakékoliv, ať už hrají to, co se nám líbí, nebo to co se nám nelíbí (tím slovem "nám" myslím naše ega, která nemají nic společného s tím, kdo jsme, pochopitelně...)
Takže, kde je vlastně místo pro tu naši romantickou lásku, když najednou milujeme všechny lidi? Kde je zamilovanost a co to vlastně je? Je to jen chemická reakce? Nebo to je jen momentální nálada? Stav, který trvá nějakou chvíli na základě působení hormonů? Nebo co to je? A proč tedy setrváváme s partnerem? V čem je tedy tato láska taková, že nás drží v partnerském vztahu nebo v manželství?

Odbočím..

Manželka mi k tomu řekla, že to je láska, kde milujeme "víc" a přitom to neznamená, že by jiná láska byla "míň" ?????? No to mě tedy opravdu dostalo, přece jsem byl vychován k tomu, že když je něčeho někde víc, tak k tomu musí existovat i to druhé, které je míň....no podle manželky NE! Jak s tímto souzníte? S vyplazeným jazykem

No, závěrem nám vyšlo, že je ta láska jiná Smějící se ano, takto banální závěr nám z toho vyšel Smějící se a je jiná ve smyslu toho, že v partnerském vztahu (jasně, každý mezilidksý vztah je partnerský, ale držme se slova partner ve smyslu přítel/přítelkyně, manžel/,manželka....) jde o spojení dvou duší, které jsou k sobě přitahovány z toho důvodu, aby se podporovaly a vedle sebe rostly a když se jejich cesty rozdělí, pak zmizí to, co jsme definovali jako "jiná láska" a cesty partnerů se na této úrovni mohou rozejít. Proto jsme s našimi družkami a druhy, abychom mohli sledovat, jak rostou, abychom u toho byli, abychom je u toho podpořili, aby ony nám nastavily to samé zrcadlo, abychom se i zbavili našich eg a prostě jen byli Usmívající se

...a jak už to tak bývá a v posledních měsících je to raketové, když se ptáte dostáváte odpovědi a tak ke mě včera došla následující odpověď, která bude hezkým zakončením tohoto článku, nuže:

"Lidé si myslí, že spřízněná duše je někdo dokonalý. To je přesně to, co všichni chtějí. Pravdou ovšem je, že spřízněná duše je zrcadlo, osoba, která vám ukáže vše, co vás drží zpátky. Osoba, která vám přináší zaměření na sebe a která vám v tu chvíli mění cělý váš dosavadní život.
Pravdou je, že spřízněná duše je pravděpodobně nejdůležitější osobou, se kterou se kdy setkáte, protože strhne vaše nepropustné zdi, propleskne vás a vy můžete jít vzhůru. Ale žít se spřízněnou duší navždy? Ne. Příliš bolestivé. Spřízněné duše, které přijdou do vašeho života jen odhalují další vrstvu vás samotných a pak odejdou. Cílem spřízněné duše je, aby vámi otřásla, trochu potrhala vaše ego, ukázala vám vaše překážky a závislosti, zlomila vaše otevřené srdce, aby se do vašeho života mohlo dostat nové světlo, abyste mohli být natolik zoufalí a mimo kontrolu, že vám nezbude, než změnit svůj život. V tu chvíli vám život představil svého duchovního mistra."

...jen dodám, že žena s tím zase nesouhlasila a měla k tomu nějaké připomínky, ale to bysme tu byli ještě hoooodně dlouho (je pravda, že i ve mě vše nerezonuje s uvedenou myšlenkou, ale tak to má být, pochybujme a tvořme si vlastní názory)

...úplným závěrem přidám myšlenku, kterou je fajn říditi se: Ihaleakala Hew Len před deseti lety řekl, že v ten den, kdy nikoho celý den nebude hodnotit a posuzovat, si dá velký zmrzlinový pohár plný karamelu a tak se jím nacpe, až se třeba pozvrací. Do dnešního dne si ho nedal.....

Tak velkou má moc naše mysl, která vidí (nejen) "chyby" na druhých lidech. Pokusme se být nad ní, vypínejme naši mysl a zkusme si, jak moc je to těžké nehodnotit a jen přijímat to, co je a jak to je. Dovolme si přijímat krásu lidí kolem nás, i když ji naše mysl nechce vidět Mrkající


Úplatky lékařům

6. března 2015 v 19:18 | R.S. |  Zajímavosti odevšad :-)
Krásný večer přátelé. Přináším Vám dnes článek, který se ke mě dostal před malou chvilkou. Jak praví pátá dohoda Dona Miguela Ruize, měli bychom o všem pochybovat a tak tady nebudu říkat, jestli je to pravda nebo není, jak je to, či není strašné a kdovíjaké a tak dále a tak dále. Přečtěte si sami a názor si udělejte sami. Mě osobně by vůbec nepřekvapilo, kdyby to takto chodilo. Jen dodám, že autor článku je neznámý (alespoň mě... Usmívající se ), nicméně, viděl jsem i názor ten, že by autorem mohl být někdo z okolí Jana Hnízdila, či snad on sám, nevím... Nechte na sebe následující řádky působit a všiměte si sami, jestli s nimi souzníte, či nesouzníte Mrkající KMM R.S.


Pracoval jsem 3 roky pro farmaceutický průmysl jako Medical
Representative. Pracoval jsem u dvou z řekněme pěti největších
farmaceutických společností na světě.
Z 500 doktorů, které jsem navštěvoval, si za ty 3 roky
nevzalo zájezd (rozuměj kongres), či peníze (rozuměj studii) asi
5 lékařů.
Kongresová turistika funguje následovně: 1. ledna si vás
posadí na školení a řeknou - letos má každý zástupce 10x Mexiko,
40x Turecko, 40x Itálii a 40x Chorvatsko. Dostanete seznam a počty
léků z vašeho portfolia, které musí doktor napsat svým pacientům,
aby mohl jet na některý z těch kongresů.
Navštívíte lékaře:
"Pane doktore, tak kam byste si letos chtěl zajet na dovolenou, co
byste řekl na Mexiko?"
"Mexiko? Hmm, kolik vám toho musím napsat?" ...
"Tady máte tabulku pane doktore..."
"Sakra, to je moc, tolik pacientů nemám…"
"No a co říkáte na Turecko?"
"Tam toho máte kolik?.... Tak to by šlo."
A je to... doktor vám dělá čárečky do tabulky, řekne Vám,
kam posílá pacienty do lékárny, vy si kontrolujete odběry lékáren
prostřednictvím centrální sjetiny prodejů léků (AMS data). Peníze se
lékařům platí zcela legálně přes tzv. "klinické studie".
Domluvíte se s lékařem, že vám nasadí váš lék například
padesáti pacientům a že bude dostávat 100Kč měsíčně za jednoho.
Sepíšete s ním dohodu, že pro vás bude "zkoumat" účinky léků
na pacienty (možná vás bolí po léku hlava, noha, oko, nos ...)
s odměnou třeba 2000 Kč na hodinu, on vám vykáže 2,5 hodiny
za měsíc a na účet mu jede 5000Kč.
Měl jsem doktory, kterým se platilo i 50 - 70 000 Kč
měsíčně. Tato data pak vyplňují doma u televize, tak, aby byla
dohledatelná studie, kdyby se někdo ptal.
U jiných společností jsem potkával kolegy s počítači,
notebooky, televizemi a tak dále. Vůbec se to nebere jako korupce,
lékaři vám řeknou, že něco tomu pacientovi stejně napsat musí, tak
proč by si za to nemohli vzít zájezd, nebo televizi, když už mu to
napíší.
Výroba těch léků stojí pár halířů a pojišťovny za ně
proplácejí 1000x nadhodnocenou cenu. Farmaceutická firmy
generují obrovské zisky a ještě uživí flotilu 300 obchodních
zástupců na republiku, 300 aut, 300 noteboků, 300 telefonů.
Výplata zástupců se pohybuje mezi 30 - 50 000 Kč,
mimořádné odměny za splnění plánu byly i 200 000 Kč ročně. Proto
nejsou peníze na zdravotnictví. Nefunguje tam trh.
Doktoři kradou a farmaceutický průmysl je masivně
uplácí. Na českém trhu se uživí asi 300 farmaceutických firem.
Jeden druh stejného léku dodává třeba 30 firem. V lékárně
máte na polici 1000 různých krabiček, ale skutečně účinné látky
jsou jen ve 20.
Místo, aby se psala na recept účinná látka a lékárník bral
vagon od nejlevnějšího dodavatele za pár korun, tak vám lékař
předepíše konkrétní přesný název léku, který stojí 500 Kč.
Bohužel změnu doktoři nepřipustí a budou vám tvrdit, že
lék, který vám předepisují, je mnohem lepší, že přece oni to
musí vědět, vždyť jsou lékaři, ale že oba léky plácá stejná
výrobní linka v Indii, a jen se na to tiskne jiný název, to už vám
nikdo neřekne.

óda na dobrý nákup

3. března 2015 v 6:55 | R.S. |  Hudební okénko
Přátelé, dnes nám napadlo poměrně hodně sněhu (teda alespoň u nás na zahradě...) a já, při cestě autem, jak jsem tak poslouchal rádio, zaznamenal, kolik lidí ráno vstane naštvaných, že je bílo, že silničáři zase jednou nevyjeli a další a další negace. Je jasný, že každý má možnost volby a tito lidé si vybrali být negativními, ale my, kteří jsme zvolili dnes ráno opačný pól, se nedáme otrávit Smějící se
Nějak se mi to spojilo s jedním ránem na intru v České Třebové, kde jsme u snídaně s kamarádem Honzou složili text k písni, která bude následovat . Byli jsme tenkrát taky pozitivně naladěni a píseň byla velice rychle hotová (hudbu jsem dodělal následně a šlo to snad ještě rychleji než text,no prostě tři akordy Smějící se ), dost jsme se u ní pobavili a pak ji přinesli na zkoušku naší skáčkové kapely a stala se takovým naším intráckým hitem. Když jsme se pak rozešli, každý do jiných koutů republiky, vzal jsem tuto píseň s sebou a objevila se na druhém CD mé tehdejší kapely Blue Fire. No a opět rozdávala radost a úsměv, byla tak populární, že jsem ji hrával na vyžádání věrných fanynek i na večírcích v naší organizaci, jo to byly časy. Smějící seNevinnýMlčící
A já se tedy nyní podělím s Vámi, milí čtenáři. Nehledejte v písni nic víc, než jen nadsázku a lehký humor a zaskákejte si po ránu, zatančete si, usmějte se a pokud nemáte dobrou náladu, změňte to :-)


V zajetí mysli

2. března 2015 v 13:01 | R.S. |  Myšlenky R.S.
Dnes bych se s Vámi rád podělil o další z řady myšlenek, které mi probíhají hlavou. Už jen to, že zde píšu, že myšlenky probíhají hlavou je, dle mě, důležitá myšlenka Usmívající se. V těchto dnech, více, než kdykoliv jindy, se stávám pozorovatelem toku mých myšlenek a všímám si toho, jak se jedná o samostatnou jednotku, samostatnou entitu, nezávislou na mne. Více si uvědomuji, že myšlenky, tedy mysl, je jen a jen pouhým nástrojem. Je skvělým nástrojem, který mi umožňuje třeba právě teď a tady psát tento článek. Jenže.....
Všímám-li si na sobě toku myšlenek, pak nemohu nevidět, jak myšlenky proudí i uvnitř dalších lidí okolo. Je to naprosto zřejmé, všichni stále na něco myslí. A to je právě onen problém, chceme-li to problémem nazývat. Totiž to, že myslíme a nevíme, že myslíme. A co hůř, jednáme na základě těchto myšlenek, které si žijí tak nějak vlastním životem.

Krátký kvíz objevující se v mnohé literatuře. Nepodvádějte. Začínáme:

Řekněte, jaká bude vaše další myšlenka.

...........

...........


....jistě, nevíte, kdybyste totiž věděli, znamenalo by to, že musíte mít i myšlenku na to co bude vaše další myšlenka (takhle nějak to řekl na jedné přednášce Sam Harris Usmívající se ). Zato se vám dostalo klidu a očekávání a byli jste přítomni a bdělí, což je vlastně žádoucí stav, to je vlastně to ono osvícení. Škoda, že to trvalo tak krátce a už se vám zase honí hlavou další mylšneky, že? No konec kvízu, pojďme dál Usmívající se

....Nejsme přítomni a jsme zcela v zajetí naší mysli, s touto se ztotožňujeme a naše Ego vítězí. Myslíme si pak, že jsme účetní, že jsme zpěvačkou, kuchařkou, křesťanem, Čechem, otcem a tak dále a vůbec si neuvědomuje, že toto jsou jen role. Když se podíváme do učebnic psychologie, pak zde najdeme vyjmenované role, které hrajeme, ale ptám se, najdeme také to, kdo tedy jsme, když odhlédneme od těchto rolí? Kdo jsem já, když dám stranou roli Čecha, streetworkera, manžela, syna, hudebníka, Martina? Co zbyde? Položili jste si tuto otázku?

Uměli byste odpovědět na otázku "Kdo jsi?" (kvíz číslo dva... dnes je to plné interaktivních kvízů Smějící se)

Od narození, kdy jsme čisté božství a nehrajeme role se postupem času začneme učit. Toť přirozená věc, zdá se. Ale co se učíme? V okamžiku, kdy začneme používat slovo "já", naučíme se i slovo "moje". A tady vše začíná. Je to přece "moje" věc a začínáme se s určitými předměty ztotožňovat. Neboť jsou "naše" a tím pádem přece tvoří "naši" součást. Neseme si to dál a dál a nabalujeme materiální věci, o kterých věříme, že jsou naší součástí a nabalujeme myšlenkové koncepty, o kterých si myslíme a dokonce tvrdíme, že jsou naší součástí.

Nedávno jsem měl krásný prožitek a vhled při "práci" v alfa hladině (mozková činnost například při probuzení, usínání, lehce dosažitelná i v bdělém stavu a vhodná ke spojení s duší, vyšším já atd.) . Šel jsem od čistého toku myšlenek bez jakékoliv role. Jinak řečeno, pozoroval jsem šíři myšlenek bez zatížení toho, kým momentálně "jsem". Co jsem zjistil, bylo opravdu překvapující a to hlavně v tom smyslu prožitkovém. Čím více jsem přidával role, tím se mé vědomí a myšlenkové proudy smršťovaly. Jako kdyby kolem myšlenek byla z každé strany neviditelná stěna, a tyto stěny se k sobě stále přibližovaly tím, jak jsem přidával role. Vyšlo mi z toho, čistě prožitkovou formou, že čím více rolí hrajeme tím méně myšlenkového prostoru máme. najednou, když jsem Čechem a streetworkerem a Martinem, jsem byl svázán a uvězněn v určitém bloku, který mi znemožňoval se na věc podívat také z jiných stran a úhlů. Takhle, když to člověk napíše, je to zřejmé, že jako například křesťan "nemůžete" pohlížet na stejnou věc, jako když jste budhista, ateista a já nevím čím ještě... Usmívající se A teď budu citovat Jardu Duška, který o tomto mluví v páté dohodě a je to ta věta, se kterou se každý potkáváme a zní nějak tkhale "Teď s tebou, jako katolík, nemůžu souhlasit...." A když mu odpovíte, tak to změň, budou se hájit, že to přece jen tak změnit nelze, protože jsou katolíkem..

A já říkám, změňte to, nebuďte nikým, budete vším Usmívající se

Když si to opravdu prožijete, dostanete krásný důkaz o tom, jak je fajn "nebýt nikým". Jen být přítomen teď a tady a pozorovat, být účasten v přítomnosti a přijímat to, co je Usmívající se Ostatně o tom všechna "moderní" učení jsou, vzdát se myšlenek a být přítomnými, rozloučit se s egem. O tom mluvil Buddha, Ježíš, Osho, o tom mluví Eckhart Tolle, Mooji a další a další Usmívající se
A najednou zjistíte, že na otázku "kdo jsi?" odpovíte "nevím". najednou zjistíte, že vlastně neexistujete a to je to, oč tu běží. Smějící se

Mrkněte na video z Moojiho satsangu, je tam pán, který zjistil, že neexistuje, pobavte se se mnou Smějící se