Únor 2015

Meditace pro setkání s andělem strážným

24. února 2015 v 8:28 | R.S. |  Andělé
Dnes tu mám téma, které není asi úplně pro každého Usmívající se Když někomu řeknete o andělích, považuje vás minimálně za snílka, to v tom lepším případě, a k Chocholouškovi vás pošle v tom horším případě. Ale nechme to stranou, ten pro koho je tento článek, si své zde najde a ostatní nemají vůbec žádnou povinnost na něj reagovat, stejně tak na autora (to jako na mě.. Smějící se - ovšem reakce jsou samozřejmě vítány)

Já zde, popíšu kapitolu z knihy "Rozmluvy s anděly" od Judith Marshall. Na začátek musím říct, že to je kniha, která si našla mne a ne já ji, ale to už tak nějak knihy dělají. Judith v této knize vybírá kapitoly předních autorů "andělské" tématiky a tvoří tak v mých očích ucelený přehled o andělích, duchovních bytostech, totemových zvířatech apod. Právě díky této knize vím, jak se jmenuje můj anděl strážný, potkal jsem se se svým zvířátkem atd. Není problém tuto knihu sehnat a třeba právě tato lákavá kapitolka přispěje k tomu, že si knihu nakoupíte. Usmívající se

...a teď k vlastní meditaci. Je třeba ji rozdělit na dvě části. Lépe řečeno na dvě samostatné meditace.

V té první meditaci (já nepředpokládám, že by někdo dělal tyto dvě meditace v jeden den, ale každý to bude mít jinak a tak třeba právě vy absolvujete dvě meditace za sebou, proč ne Usmívající se ) je potřeba, abyste si vytvořili bezpečný přístřešek, domeček, pokojík, jeskyni, jurtu, iglů, prostě cokoliv, kde se budete cítí bezpěčně a v pohodě. Judith takovou "výrobu" popisuje tak, že začnete na pěšince obrostlé vrozstlými javory, duby a břízami, a skrze barevné listí na ní popadané se dostanete na palouček, může tam být potůček a kousek od něj se nachází vaše útočiště. Já myslím, že zrovna této kapitolce není třeba se věnovat hlouběji, protože každý si vytvoří svůj domeček a svoji krajinku Usmívající se (hlavně nespěchejte, já třeba několik minut trávím jen tím, že se procházím potůčkem a vnímám studenou vodu, která osvěžuje mé nohy a následně na nějaký čas usedám do trávy na břehu potůčku a jen pozoruju krajinu). Až se projdete svojí krajinou (buďte nápadití, je to vše krajinka a čím bohatší bude, tím krásněji se tam budete cítit a raději se tam vracet - už jen návštěva této krajiny po náročném dni v práci, vás dokáže osvěžit na dlouho), jděte dovnitř do vašeho domečku a důkladně si svůj příbytek prohížejte, abyste ho znali, protože zde je to místo, kde se budete potkávat se všemi bytostmi. Takže si dejte tu "práci" a osahejte si veškerý nábytek, projděte se po místnosti,nebo všech místnostech. !!!A nezapomeňte si v domečku zbudovat krb, ten budeme také potřebovat - a kněmu dvě židle!!! Usmívající se (je možné, že už na cestě do domečku potkáte různé bytosti, včetně andělů. Nebojte se tedy každého zeptat, kdo je a popovídat si s ním a poděkovat. Vše, co zažijete, nehodnoťte, jen si to prohlížejte)

Důležité upozornění. Před začátkem meditace poproste Archanděla Michaela, jakožto ochránce, aby dohlédl na Vaši meditaci a nevpustil do ní žádné jiné bytosti, než bytosti světla. Není důležité, jestli na něj věříte nebo ne, když ho požádáte, on tam bude a dohlédne na vše potřebné. Nezapomeňte mu ještě před začátkem meditace za tuto ochranu poděkovat Usmívající se takto doporučuji činit před každou meditací, budou daleko bezpečnější a nebudou vás chodit navštěvovat bytosti, které prostě nechcete Usmívající se

Jak vidíte, jen tato samostatná meditace vychází na pěkných pár minutek. Pokud se rozhodnete jít touto cestou, pak někdy budete volit třeba jen procházku po Vaší krajině, jindy krajinu jen proběhnete, protože se budete těšit na to, s kým se potkáte doma, někdy poběžíte rovnou do domečku na setkání s domluvenou bytostí. Ano, před meditací se můžete rozhodnout, s kým se chcete potkat.

Část druhá - setkání s andělem stážným (dovolím si citovat přímo Judith, abych nevynechal nic důležitého)

Předtavte si, že se procházíte po útulné místnosti, kterou jste si v mysli vytvořili. Dotýkajte se jejího vybavení, prohlížejte si bedlivě všechny detaily. Mělil byste v tomto ideálním místě cítit vlnu spokojenosti a klidu. Následně se posaďte do jedné z židlí u krbu. Teplo vycházející z krbu vás příjemně uvolňuje. Díváte se do svíjejících se plamenů a dřevo v ohni vlídně praská. Najednou se plamen v krbu zbarví do jasně rudé. Síla a vášeň této barvy vás inspiruje, postupně se ta barva mění na pulzující oranžovou, díky které se cítíte naživu a schopni vytvořit cokoliv, co si budete přát. po chvíli se z plamenů stane máslově žluté světlo, které dodá harmonii vašim emocím a naplní Vás sebejistotou a radostí. Pak oheň opět změní barvu, tentokrát je smaragdově zelený, což otevře vaše srdce lásce a důvěře. Jste ochotní a připravení komunikovat, plameny v souladu s tím zmodrají v úchvatných tónech. Ta barva vás zaplaví pocitem svobody a pak se promění do různých odstínů fialové. Zbystří vám smysly. Vnitřní oko se vám otevře a umožní vám zažít jakoukoliv vizi, která vám pomůže. Nakonec začne oheň vydávat jasnou záři, světlo bílé jako sníh.
Díváte se do bílého světla a najednou si uvědomíte, že na židli vedle vás někdo sedí. Vnímáte jeho přítomnost, je vám zvláštním způsobem povědomý, jako kdyby to byl někdo, koho znáte odjakživa. Teď se otočte a pozdravte svého strážného anděla.
Dále je hovor na vás, můžete se zeptat na jméno anděla, na cokoliv, co chcete vědět, nabo nechat, ať anděl přijde sám s nějakým témtatem. Na závěr hovoru andělovi poděkujte a nechte ho vytratit se. Zadívejte se opět do ohně a až budete připraveni ukončete svou meditaci Usmívající se
(zdroj: Judith Marshall, Rozmluvy s anděly; Praha 2013, ©Levné knihy, a.s., 2013)
Je bezpochyby spousta technik a meditací na setkání s anděly a duchovními průvodci. Několik jsem jich vyzkoušel, ale tahle je pro mě osobně velmi nenásilná, jednoduchá a hodně uvolňující. Doporučuji velmi knihu, z které je tento úryvek, protože tam najdete "návody" na setkání s duchovními průvodci, totemovými zvířaty, zvířecími průvodci. Je zde přehled andělů, archandělů, kapitoly o nanebevzatých mistrech, skřítcích a vílách Usmívající se Ať se kniha líbí a ať se Vám daří při komunikaci s andílky Usmívající se


Daršan smrti

21. února 2015 v 19:33 | R.S. Martin |  Mooji
Přemýšlel jsem, jestli se podělit o následující video, které ke mě "náhodou" přišlo, ale nakonec tak činím. O smrti se moc málo mluví. A když o ní nechat někoho mluvit, tak proč ne Moojiho. Možná se potýkáte se ztrátou blízké duše, každý z nás se s tím potkává. Včera nás blízká duše opustila a ač jsme to čekali a stihli jsme si to podstatné, před jejím odchodem, říci, prožili jsme si kýbl slz, o kterých Mooji mluví. Měli jsme to štěstí, že jsme se v tomto životě potkali. Nechme mluvit nyní Moojiho...(pro anglicky nemluvící, titulky najdete v nastavení videa-to je takové to ozubené kolečko Mrkající )


Aloha ke akua

20. února 2015 v 8:19 | Martin |  Videa



Dnes se ke mě dostalo video s krásným poselstvím, nechť prozáří i Vaše dny. Usmívající se
(video je s překladem do češtiny, abyste i vy, kteří úplně nevládnete anglicky, stejně jako já, z toho videa měli kompletní zážitek Smějící se )

Klid a mír ve mě

Ho´oponopono.cz

19. února 2015 v 9:33 | Martin |  Ho´oponopono
Rád bych, aby se můj blog rozrůstal. A hlavně aby přinášel, v záplavě všech negativních zpráv všude z médií, především dobré zprávy a mír. Před několika měsíci jsem díky řízení osudu potkal člověka, který mě upozornil a odkázal na metodu Ho´oponopono..... a sedli jsme si. Já od té doby přečetl několik knih na toto téma a zúčastnil se semináře pod vedením Nalani Baskatti. Bylo tedy nad míru jasné, že se tato technika objeví u mě na blogu. A jelikož toto je "ta moje" technika, která mi v záplavě všech dalších metod a technik opravdu vyhovuje a sedí a je to technika, která mi mnohé dala a ukázala, přikládám i odkaz na oficiální stránky zde v Čechách :-)

(už toho raději nechám, protože se zde začíná až příliš objevovat slovo "technika") Nevinný

klid a mír ve mě Usmívající se


Andělské karty online

19. února 2015 v 9:28 | Martin |  Andělé
Přátelé a vůbec všichni návštěvníci mého blogu, patřím mezi lidi, kteří mají rádi vše kolem andělů. Neřekl bych o sobě, že věřím na andělské bytosti, protože v okamžiku, kdy na něco věříte, znamená to, že s tím nemáte osobní zkušenost. Já osobní zkušenosti mám a tak "nevěřím" a jen "vím" Smějící se Určitě se tu objeví i články o mých osobních zkušenostech s anděly ale prozatím alespoň přikládám odkaz na online andělské karty. Jsou tam opravdu spousty různých výkladů a to nejen andělských karet a každý "kartofil" si tam může přijít na své Usmívající se

ať se líbí:


Výchova okrasných stromků

16. února 2015 v 8:33 | Martin |  Myšlenky R.S.
K pochopení následujích řádků mám potřebu uvést krátký příběh. Tady je:

Kdysi dávno žil zenový mistr, který se jmenoval Bonzana (a teď se omlouvám, jestli jsem zkomolil jeho jméno, kdysi jsem o něm četl a spíše si pamatuju obsah článku, než jméno mistra Rozpačitý ). Tento mistr se snažil najít osvícení, ale nedařilo se mu. Až jednoho dne se ocitl na trhu a přišel ke stánku s masem a oslovil prodavače s tím, že chce nejlepší kousek masa. Prodavač se na něj koukl a odpověděl, že všechny kusy masa jsou nejlepší, nemá jiných kusů. V tu chvíli došel mistr k osvícení.

Tento krátký příběh nám pomůže k tomu, abychom si uvědomili moc přítomného okamžiku a to nese s sebou tu paralelu, že každý přítomný okamžik je oním kusem masa. Je nejlepší a je právě on tím nejlepším časovým úsekem něco konat a něco měnit. Není jiných chvil, kdy můžeme něco konat, není jiných lepších kusů masa. Není nic jako minulost a není nic jako budoucnost. Jediné co je, je přítomný okamžik a je to tedy ta jediná chvíle, kdy můžeme konat. Je to to nejdůležitější na cestě k osvícení být tady a teď. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom diskutovat, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat Smějící se

...a teď, po tomto lehce kostrbatém úvodu, k myšlence tohoto článku.

Procházel jsem se onehdá po venku, když se z nebe začaly sypat tisíce a tisíce krásných velkých bílých vloček. Plně přítomen jsem si užíval tu chvíli a uvědomoval si, jak je každá z vloček jiná a jak je každá ta vločka dokonalá, tak jak je. Prostě byly a byly dokonalé, byly nejlepší, jaké v tu chvíli mohly být. Při pohledu na stromy, choulící se pod přívaly sněhu, nebylo daleko k myšlence na to, že i každý z těchto tromů je dokonalý a nejlepší, jaký v tu chvíli mohl být. A mohl jsem zajít dál, všechny rostliny, všechna zvířata, nehledě na to, jaké jim my, jako lidé, klademe překážky, vždy vyrostou nejlépe, jak je to jen možné. Vždy dokonalost sama.

Je však jedna živá forma, u které to takhle úplně neplatí. Je to člověk. Sáhněme si nyní na chvíli do svého nitra (a někdo nebude muset jít ani nikterak do hloubky...). Jsme opravdu těmi, kteří vždy v daný okamžik děláme to nejlepší, co můžeme? Rosteme a vyvíjíme se nejlépe jak umíme? Děláme pro to opravdu vše? Každý strom ví, jaké je jeho místo na této planetě, co má činit a jak to nejlépe dělat. Víme to však i my? Našli jsme svá místa?

Můžeme teď přemýšlet nad tím, že ve smyslu růstu fyzického jsme v tuto chvíli nejlepší, jací můžeme být a ano jsme, pod přívalem všech jídel, chemie, cvičení a sportování a nevím čeho všeho, jsou naše těla opravdu dokonalá a jsou nejlepší jaká mohou být a jsou všechna krásná. Ale o tom ta myšlenka úplně nebyla. Byla o tom, že tak, jak všechny živé formy (kromě fyzického růstu) dělají to nejlepší, měli bychom i my tak konat. Nevím, třeba se mýlím, ale rostlinky u nás v pokoji si v noci asi neřeknou "budu dnes dělat fotosyntézu tak nějak míň, však to těm lidem tady stačí" Překvapený

Takže první myšlenkou bylo, pojďme dělat vše nejlépe, jak umíme (a všichni toltéčtí příznivci již plesají, juchů dohoda číslo čtyři Usmívající se )

Ale co bylo tím motivem psát tento článek? Nerozhodný Toto:
Srovnání nás lidí třeba právě se stromy. Co se stane se stromem, když mu uřízneme nějakou větvičku, způsobíme nějaký zářez do kmene, nějakou ránu? Začne plakat. A nejsou to slzy štěstí, to bychom je pak asi nenazývali slovem "smůla" Rád bych, abychom si uvědomlili tu paralelu, neboť, tak jak je toto vidět na stromech, není už tak zřejmě vidět na lidech. Strom po nějakém časovém intervalu předstane plakat a rána se zahojí, nicméně ta rána tam stále je a stále je vidět. Po každé ulomené větvičce, po každé ráně zůstane na kmenu stromu viditelná stopa po tom, čeho se na něm jeho okolí dopustilo. A stejně tak je to u nás. Můžeme někomu ublížit, popláče si, po nějakém časovém intervalu se rána zahojí, ale stopa po ublížení zůstane úplně stejně. Jenže, když nejde o fyzická zranění, tak nějak tyto stopy nejsme schopni vidět a tak je tak nějak nebere úplně na plnou váhu. Předcházejme těmto ranám, jednejme a chovejme se tak, abychom se nemuseli omlouvat, sice nám dotyčný může odpustit, ale rána už zůstane a když ne na vědomé úrovni, na úrovni podvědomí určitě.

A ještě jedna věc. Dívejme se bedlivě na lidi kolem nás a neberme jim možnost se rozvíjet a rozvětvovat. Když uřízneme, ulomíme větev stromu, nikdy nemůžeme vědět, jestli právě tahle větev nebyla ta, která nemohla dávat nejvíce ovoce, jestli nemohla poskytnout nejlepší přístřeší ptákům na strom sedajícím. Ten strom to mohl vědět, ale my si myslíme, že to víme líp. A stejně tak buďme opatrní na lámání větiček lidí kolem nás, neboť jedno jediné slovo "dobře" mířené může znamenat nerozvětvení člověka, který tu před námi stojí a který právě díky této větvičce mohl být v nějaké konkrétní činnosti tím jediněčně výjimečným a výjimečně jedinečným (což je na úrovni bytí stejně, ale třeba jsme ho připravili o kus něčeho, co mohlo být další jeho krásnou součástí).

Ono je totiž fajn studovat všechny zahrádkářské časopisy a zastřihávat všechny stromky do tvarů v něm určených s myšlenkou, že víme lépe, jak má stromek vypadat. A stejně tak je fajn studovat všechny lesklé časopisy a zastřihávat sami sebe do tvraů v nich určených bez ohledu na naše individuální vlastnosti a schopnosti s cílem přiblížit se "ideálu" a dělat věci, o kterých někdo řekl, že se dělat mají a mít na sobě věci, o kterých někdo řekl, že bychom je na sobě měli mít.

Přátelé nestávejme se stejnými okrasnými stromky..... Mrkající

"lék na všechnu bolest"

12. února 2015 v 13:18 | Martin |  Myšlenky R.S.
Využiju této možnosti, že se mi zde nabízí jako jedno z témat, o kterých můžu psát, téma, které je jaksi nějak vybíráno, nevím odkud, ale jeUsmívající se a nese název "Lék na všechnu bolest". V první řadě musím o sobě napsat jednu podstatnou věc a to takovou, že jsem zastánce přírodního uzdravování a hlavně aktivace samoléčebných procesů. Neboť tyto nám byly dány a tyto máme permanentně (nebo pernamentně? - tato slova se mi vždy pletla) k dispozici. tzn. že i teď v tuto chvíli, kdybych onemocněl, můžu se začít okamžitě léčit a havně se uzdravovat. Jakými silami k tomu docházíme, to bych nechal pro tuto chvíli stranou. Pojďme tedy k tématu.

Pokud máme lék a chceme tedy něco léčit, předpokládá to, že máme i nějakou nemoc. Jen asi nějak zmatený člověk bude brát léky, aniž by měl nemoc. A už se dostávám k jádru věci a podstatě tohoto článku a to, jestli můžeme bolest brát jako nemoc? A proč?

Když se budeme dívat na bolest z hlediska fyzického, tzn. stavu že nás něco fyzicky bolí, pak bychom měli v první řadě prozkoumat, proč nás něco bolí. Já osobně beru bolest jako nejlepšího přítele, který mi říká, že tento směr, z nějakého důvodu, který vlastně nemusím a ani nepotřebuju chápat, není pro mě dobrý. Je pak na mé vědomé volbě, jestli se toho budu držet, či nikoliv. Když budu bolest ignorovat, pak se nemůžu divit, že onemocním, jelikož jsem svoji kompetenci se uzdravit jaksi odevzdal. Pokud bolest poslechnu, pak neonemocním. Když onemocním můžu se k tomu prapůvodu vrátit a začít se uzdravovat, nebo si můžu vzít lék a začít se nikoliv uzdravovat, ale léčit. měl bych však počítat s tím, že to pro mě asi nekončí Usmívající se nemoc se ráda vrátí a v jiné intenzitě, nebo jiné podobě. Asi by ses milý čtenáři zasmál nad tím, proč jsem dostal minulý týden ráno větví do hlavy a proč mě před časem kousnul pes. I já se tomu směju, neb tato zranění mají stejnou funkci jako nemoc a nemůžu je jen tak hodit za hlavu s tím, že to byla blbá náhoda. Nebo můžu, je to věc volby. Každopádně v tuto chvíli můžu říct, že vím, proč se tak stalo a že si na to snad dám příště pozor, protože vesmír v posledních měsících funguje opravdu rychle Mrkající

Ještě si dovolím drobnou úvahu na téma inteligence nemocí a uvedu jeden krátký příklad. Dokola nám systém tvrdí, jak je třeba se nechat očkovat, protože nemoci kolem nás jsou zlé a mutují. Teď už víme, že nemoci jsou dobré (teda pokud jste se dočetli až sem a souhlasíte) a necháme stranou i ty řeči o systému a věnujme se tomu slovu "mutovat". Ptám se a každý si může (a měl by) odpovědět sám. Nemutují nám ty nemoci stále dokola jen z jednoho prostého důvodu a to proto, že jak na ně vynalézáme léky a léčíme symptomy těchto nemocí, tak musí mutovat, aby tu stále byly a plnily svoji základní funkci a to tu, že nám ukazují, že se máme zastavit a vydat jiným směrem?

Zpět k tématu. Bolest z hlediska psychického nám vlastně říká zase to samé o námi zvoleném směru. Tak bych vlastně mohl zkopírovat předchozí odstavec :-) u psychické nemoci si možná snáze uvědomíme, že chceme situaci změnit, než když dostaneme "jen" chřipku.
Však v okamžiku, kdy odstraňujeme jen bolest a ne příčinu bolesti, a to už se opravdu dostávám k závěru, děláme přesně jen to, že odmontováváme kontrolku která se nám rozsvítí, když nám chybí v autě olej, nebo benzín. Odstraněná kontrolka však problém neřeší......

Proto k tématu povím jen jediné. Nehledejme lék na bolest čehokoliv, neodmontovávejme kontrolku! I když se nám třeba na chvíli uleví, nebudeme s to pochopit, proč kontrolka svítí. Hledejme příčinu bolesti a přijímejme bolest jako největšího přítele, který tu je pro naše dobro.

Dodatek: je to můj první článek, buďte schovívaví, neboť určuitě jsem sem nenapsal všechno, co jsem chtěl, protože jsem půlku v průběhu zapomněl a hlavně, až to vyvěsím, napadnou mě další věci k tématu, ale nechám to být tak jak proudily myšlenky při psaní, je to více autentické Nevinný Smějící se